Archa úmluvy
Synové boží tudíž ve svém domově vynalezli hmotu, druh mosazi, z níž byly sestaveny ony přístroje, které hromadí nejvyšší tvůrčí frekvence buď v původní nebo transformované manifestaci a vyzařují je zesíleně nebo zeslabeně. Tyto konstrukce jsou vybudovány tak, že uchovávají tvůrčí božské síly – jako život sám. jelikož nejvyšší z těchto přístrojů, který nese a vyzařuje božsky tvůrčí sílu, tvoří dokonalé spojení – tak dokonalé jako manželský svazek – mezi božskými a hmotnými frekvencemi, mezi Bohem a Zemí, nazýváme tento nepředstavitelně mohutný nositel síly, nabitý samotnou božskou frekvencí, archou úmluvy. Je třeba nyní pochopit, proč tyto přístroje byly před lidmi tak utajovány. Božský člověk, který rozvinul své nejvyšší schopnosti, s nimiž může klidně zacházet, jelikož archa úmluvy obsahuje a vyzařuje stejnou sílu jako on sám, jakou on sám je. Avšak člověk na nižším stupni by při pouhém dotyku archy v témže okamžiku padl mrtvý, jako bleskem zasažený. Božské frekvence by jeho nervy okamžitě spálily a postihla by je mrtvice. Totéž nastává, když se tato frekvence osvobodí z izolace v míše a pronikne netransformovaná do nervů. I tehdy člověk či zvíře, či dokonce rostlina okamžitě zemře. Lidé nazývají tuto smrt mrtvicí. Tuší, že neznámá síla zasáhla zemřelého jako blesk. Touto silou je samotný proud života, který je jinak v míše – u rostlin v jejich nejvnitřnějším průchodu – dobře izolovaný a proudí do těla pouze příslušně transformovaný. Z izolace se uvolní jen při nemoci a pak způsobuje mrtvici. Z téhož důvodu se nesmějí nezasvěcení lidé přiblížit k přístrojům, s nimiž je schopen disponovat jen člověk božský. Ale to není vše. Jelikož vyzařují všepronikající energie, musí se držet v úkrytu za silnými skalními zdmi z nejsilnějšího izolačního materiálu. Neboť životní energie sama působí smrtelně, narazí-li na hmotu, která nemá odpovídající odolnost. Hmota je dematerializována, rozpuštěna. Archa úmluvy a ještě další přístroje jsou tedy vytvořeny z hmoty, která může být nabita božskou tvůrčí energií, aniž by se dematerializovala. Archa vyzařuje netransformovanou tvůrčí sílu, působí podle dávky záření životodárně nebo smrtelně. Tato síla má stejný charakter vibrace jako síla vůle člověka, který dokáže přemoci vše, dokonce přitažlivost pozemskou, i když na krátkou dobu. Archa úmluvy tuto sílu vyzařuje tisícinásobně zesílenou. A tak, jako země působí na hmotu přitažlivou silou a přitahuje ji k sobě, můžeme působit proti přitažlivosti země bez výjimky v každé hmotě, tudíž zbavit ji na kratší či delší dobu její váhy. Může se však – je-li to nutné – působit i opačně, tedy spolu s přitažlivostí Země a zvýšit její váhu dle libosti pomocí ultrahmotných paprsků. Tímto způsobem ztrácejí i největší balvany na kratší či delší dobu svou váhu a lze vystavět velice snadno nejvyšší stavby; nebo se váha natolik zvýší, že se balvany propadnou do země. Je-li třeba vyhloubit studnu, není zapotřební vynášet zem, ale nechá se vhodně velký balvan klesnout do země zvětšením jeho váhy, až bude dosaženo požadované hloubky. Pomocí archy úmluvy, obrovského zdroje síly, je možné přeměnit také nehmotné energie, jako například světelné paprsky, ve hmotu a naopak hmotu je možné rozpustit a přeměnit ji v energii, působící po věky. Slunce vysílá po miliardy let kromě jiných záření i taková, která se v atmosféře Země promění změnou energie na světelné paprsky. Zasvěcenci však museli, jak bylo psáno v dějinách Země, opustit Zemi na tisíce let a všechna svá zařízení zničit. Nevědomí lidé by jinak způsobili nevýslovnou pohromu. Pozdější generace mnohým pozůstatkům z doby působení zasvěcenců neporozumí. Mimo jiné také tomu, jak bylo možné opracovávat povrch nejtvrdších kamenů naprosto hladce a tak přesně, že tam, kde se desky dotýkají, není ani nejmenší skulina. Lidé si budou lámat hlavu nad tím, jak mohli otroci otesat kameny tak přesně pouhou ruční prací. Jelikož lidé činili ze svých bližních otroky, budou se domnívat, že i synové boží nechali pracovat zotročené lidi. Po tisíciletích je nenapadne, že byl dematerializován na povrchu přebytečný kámen a tak vytvořena z nejtvrdších skal správná tělesa bez nejmenšího lidského úsilí. Přístroje byly nastaveny na hloubku a šířku a kámen je v té míře dematerializován. Je to velmi jednoduché, jakmile člověk zná podstatu různých energií, k nimž patří hmota. Ale tato znalost je požehnáním pouze pro vědoucího; ten také ví, že láska je život a nenávist smrt. Pouze zasvěcenci nejvyššího stupně mohou být architekty. Nepracovali s otroky, ale s přírodními energiemi. Díky těmto přístrojům bylo možné vytvořit každý jevový tvar tvůrčí energie. Manifestace závisí pouze na tom, jak dlouho a z jaké vzdálenosti se nechala tvůrčí energie působit. Lidé považovali za samozřejmé, že přicházeli se svými nemocemi do chrámu a že byli opět uzdraveni. Nemoc znamená, že vibrace těla byly rozladěny. Navrátí-li se rozladěná část těla do její vlastní vibrace, člověk se uzdraví. Každý orgán má svou vlastní charakteristickou vibraci. To znamená, že každý orgán je takový, jaký je, protože základem jeho přirozenosti je určitá charakteristická vibrace a tato vibrace v něm stále působí a udržuje jej. Když se vibrace změní, příslušný orgán onemocní. Bylo možné také regulovat počasí na Zemi a udělat nebe jasně modrým, nebo bylo-li to nutné – vytvořit mraky a déšť. Lidé viděli blesky a slyšeli hřmění z pyramidy a byli šťastní, protože věděli, že to znamená požehnaný déšť. Žili v jistotě, že se chrám o vše stará, o jejich zdraví, o požehnaný déšť, o jejich blahobyt a také o jejich duchovní blaho. Technicky zaměřený člověk však může vznést dotaz, jak vůbec byla nabíjena archa úmluvy. Byl jen jediný zdroj na Zemi, který dokázal vyzařovat tuto sílu, a tím byl božský člověk sám. Bylo povinností každého velekněze nabíjet archu božsky-tvůrčí silou. Buď vedl vlastní nejvyšší sílu bezprostředně do archy, nebo docílil stejného výsledku pomocí hůlky života tím, že hůlkou proměnil níže transformovaný, ale bezpodmínečně pozitivní proud ze své ruky v božsky-tvůrčí sílu a vedl ji do archy. Neboť božský člověk, který dosáhne dokonalosti, vyzařuje běžně tvůrčí sílu také pouze transformovaně. Pouze v soustředěném stavu, ve kterém je ve svém vědomí totožný s Bohem, je božská síla vyzařována ve své původní vibraci. Musí se tedy nacházet ve stavu kosmického vševědomí, chcete-li vyzařovat tvůrčí sílu. Kdyby ho nezasvěcení lidé spatřili v tomto stavu, utekli by s velkým úlekem, neboť božský člověk pak vyzařuje tak nadpozemské, božské světlo, že lidé tento pohled nesnášejí. Kdyby se nezasvěcení dotkli zasvěcence ve stavu božského bytí, padli by okamžitě mrtví, stejně jako kdyby se dotli archy. Vysílá-li tedy zasvěcenec své životní paprsky za účelem léčení, ponoří se do koncentrace, jejíž vyzařování lidé snášejí bez úhony, pouze stupňuje sílu zavedenou do příslušných nervových center pomocí hůlky, až k tvůrčí schopnosti. Neboť hůlka je vybudována právě tak, že může vyzařování nejen vést dál, ale může je dle libosti předávat též transformovaně, zesíleně nebo zeslabeně. Zasvěcenec se tedy nemusel dostat do stavu božského bytí, aby vedl nejvyšší životní záření do archy, ale ponořil se do nižší koncentrace a vedl pak do archy sílu odpovídající tomuto stupni pomocí hůlky, která ji zesílila až k tvůrčí energii. Když je archa tímto způsobem nabita, vyzařuje opět na dlouhou dobu nejvyšší a nejsilnější energii jako zdroj všech ostatních sil na Zemi. Zasvěcenec mohl také pomocí hůlky vytvořit a vést nejrůznější frekvence, neboť hůlka byla archou úmluvy v malém vydání, až na to, že v ní tvůrčí síla nebyla nahromaděna jako v arše. Člověk by mohl pomocí hůlky také proměnit své nižší síly ve vyšší, kdyby dokázal vyzařovat svou o několik oktáv nižší sílu čistě, positivně, tedy naprosto nesobecky. Neboť hůlka vždy vyzařuje sílu, kterou do ní člověk vede. Kdyby dostal do ruky hůlku člověk primitivní a sobecký, vedl by dál své vlastní sobecké vyzařování - snad ještě zesíleně - a způsobil by tím nemoce, epidemie, zemětřesení, nebo dokonce ještě větší pohromy, stejně jako černí mágové v někdejším domově božské rasy. Vyvstala však otázka, co se stane, když lidé mezrasy převezmou vládu. Bude zničena kouzelná hůlka, jako zasvěcenci zničí všechny své přístroje? Bude škoda, že se lidé nemohou těšit z požehnání těchto sil! Každý tvor však žije v podmínkách přesně přizpůsobených svému stavu vývoje. Kdyby bylo lidem prozrazeno tajemství hůlky, ihned by ji použili k tomu, aby si navzájem a též sami sobě působili škodu. Synové člověka nejsou zralí pro toto vědění a nebudou zralí ještě dlouho. Hůlku, kterou používali zasvěceni, zachránil poslední zasvěcenec, který ještě znal tajemství, spolu s archou úmluvy z Egypta. Neměl možnost postavit pyramidy, ale vytvořil pro archu malý, co nejlépe izolující obal. Nabil archu také mnohem méně a nechal ji nést během dlouhých putování na dřevěných tyčích. Když ucítil tento poslední zasvěcenec, že se blíží jeho smrt, hůlku zničil. Archa ještě po nějakou dobu vyzařovala naposledy nabitou sílu, nezasvěcení ji ještě dlouho nosili v různých zemích sem a tam, až postupně zjistili, že žádnou sílu nevyzařuje. Tak byly zničeny i poslední zbytky archy úmluvy. Lidstvo se v pozdějších dobách doví pouze z podání něco o kouzelné hůlce a arše úmluvy. Bude to vše ovšem považovat za pohádky a vyprávět to tak dál. Vzpomene si však, že kdysi existovala archa, ve které dlela síla živého Boha a také kouzelná hůlka, nebo jak ji nazýváme, hůlka života, pomocí které kouzelníci nebo mágové dělali zázraky. Lidstvo bude z podání vědět nebo tušit, že hůlka znamenala moc nad všemi silami přírody. Budou-li chtít lidé v pozdějších dobách symbolizovat moc, budou držet v ruce hůlku, berlu - jako znamení moci. Ona hůlka - ona berla - bude však pouhým symbolem, prázdným znamením moci. Skutečná síla a moc hůlky už nebude známa. Až po tisíciletích se znovu zrodí potomek z rodu Synů božích a objeví pro lidi ony pravdy, znovu sestrojí skutečnou kouzelnou hůlku. Do té doby však bude existovat po tisíciletí zvláštní druh lidí, kteří - aby pobavili nebo podváděli - se budou vydávat za kouzelníky nebo mágy a budou se chovat tak, jakoby své umělecké kousky prováděli pomocí kouzelné hůlky. Budou tedy napodobovat to, co kdysi skutečně bylo. Budou držet v ruce ,kouzelnou hůlku´ a dělat pohyby, jakoby z té hůlky vykouzlili kouzelné síly. Budou také používat kouzelná slova jako napodobeniny magických slov zasvěcenců. Ale pravou mohutnou sílu slova poznají lidé až tehdy, až se po tisíciletích znovuzrodí padlí příslušníci božského rodu, kteří dnes žijí zde (ve starém Egyptě) a vzpomenou si ve svém podvědomí na pravdy, které v tu dobu budou prastarými podáními. Dokáží, že jejich vzpomínky souhlasí. Přijde jednou doba, kdy lidé objeví a přivlastní si vše, dokonce nejvyšší vědění. Pro nevědomý dav zůstane vědění i pak nesrozumitelným tajemstvím, znovu objevené pravdy v nezasvěcených rukou přinesou kletbu. Ale taková je cesta lidí - skrze mnoho utrpení a bolestí, které si sami způsobí. Postupně se naučí, že si nesmějí zahrávat s božskými silami, ale musí jich používat s plnou vážností, úctou a zbožností.
Neboť Bůh dává lidem vše, dokonce sebe sama, k jejich požehnání, jen lidé dělají ve své nevědomosti ze všeho kletbu.
Pyramidy byly vystaveny ze silných skal, aby byla izolována zařízení, pomocí nichž se vyzařují pronikající frekvence. I přesto bylo možné vést vyzařování ven, a to díky vbudovaným šachtám, průchodům, kterými byly vyváděny síly archy úmluvy a přístrojů, které ji doplňovaly a vyzařovaly jiné síly. Pomocí těchto průchodů bylo také ovládáno počasí. Positivní a negativní síly, které protékaly průchody, postavenými různými, od sebe se vzdalujícími směry, vyvolávaly tvoření mraků a vytoužený déšť. Vyrovnáním těchto napětí byly blesky, kterými vznikaly také zvukové jevy. Proto z pyramid hřmělo. Ostatní pyramidy byly postaveny pro různá další zařízení. Pyramidy, vyjma největší, v níž stála archa úmluvy a kde se udělovalo zasvěcení, nezůstaly prázdné. Až když byly odstraněny všechny přístroje vyzařující božsky-tvůrčí energii, dali se poslední ještě zasvěcení faraóni v jedné z pyramid pohřbít. Jejich těla, prosycená božsky-tvůrčí energií, budou vyzařovat nejvyšší sílu - jelikož nabidá síla nebude spotřebována - stejně jako archa úmluvy, budou v této zemi působit jako mohutné, tajné zdroje síly ze skrytu a chránit tento světadíl před špatnými vlivy. Vyzařování zasvěcených a dobře uchovaných těl pomůže této zemi udržet její moc ještě tisíciletí. Ale většina těchto hrobů byla časem zničena. Až přišla doba, kdy se musely zničit všechny tajné přístroje a kněží a zasvěcenci, kteří tehdy ještě sloužili v chrámu, vzali svou potnickou hůl a putovali dál, pak velekněz a jeho zástupce zavřeli skalní dveře největší pyramidy zevnitř tak, aby žádný člověk nenašel vchod. A když splnili své poslední povinnosti, oba odhmotnili svá vlastní těla, stejně jako byly dematerializovány obětní dary na dvoře chrámu na oltáři. Pouze blesk, pak bílý obláček, který brzy zmizel - žádný popel nezůstal. Tak zůstane největší pyramida po tisíciletí pro lidské oči uzavřena. Přesto však zasvěcování nepřestalo, zralé duše tu byly i nadále zasvěcovány, i když ne tělesně, ale na vyšší, duševní úrovni. Tito lidé pak zažijí zasvěcení jako sen, jako vizi.
Čas existuje pouze v myšlení lidí. Přesto však vše potřebuje čas ke své zralosti.