Jdi na obsah Jdi na menu
 


Satan neboli Zákon hmoty

4. 6. 2007

Bez odporu hmoty by stvoření bylo nemožné. V neprojeveném Božství spočívají všechny tvůrčí síly ještě v jednotě, v dokonalé rovnováze, ve stavu klidu, jen jako schopnost, jen jako možnosti síly. Stvoření začíná tím, že z jednoty se uvolní síla, která se Stvořiteli postaví na odpor. To je ,prvorozený syn' boží, duch odporu, kterého otec vysílá, aby po eóny a eóny času Jemu tvořil druhý a negativní pól, - aby frekvence tvoření byla únosná a schopná obstát, aby tvoření se stalo vůbec možným. Tento duch odporu, který tvoří protipól zjevujícího se aspektu Boha, je příčinou, že díky jeho stahujícímu, tvrdnutí vyvolávajícímu působení vzniká zhuštění, hmota. Tento duch působí jako zákon ochlazování, stahování a tuhnutí, obsažený ve hmotě. Kupříkladu kámen; síla, která z této věci udělá kámen a drží jej pohromadě jako hmotu, je ochlazování, stahování a tuhnutí působící zákon odporu. Dokud se tento zákon projevuje ve hmotě jako hmota, působí zákon na svém místě, tudíž božsky. Z mrtvé hmoty se však stane oživená hmota, jestliže božský duch - Já - se vtělí do hmoty a stává se živou bytostí. Já, život, pronikne mrtvou hmotu a ze zákona hmoty vznikne živý duch: zrcadlový obraz božského Já. Tento zrcadlový obraz je satan a mohl se stát živým duchem jen tím, že Bůh, jakožto Já živých tvorů, vdechl svůj vlastní život hmotě. Satan je tedy zákon hmoty, který byl oživen božským duchem. Satan leží mrtvý ve hmotě jako její zákon do doby, kdy ho božský duch oživí svým vlastním životem. Jestliže vědomí se ztotožní se zákonem hmoty a jestliže myšlení, slova a činy neslouží božskému zákonu, ale zákonům hmoty, pak člověk oživí satana: tím se člověk sám stane satanickým. Bez člověka nemůže satan existovat, neboť bez lidského Já je satan jen nevědomou silou, nutným přírodním zákonem hmoty.

Satan se může stát živým jen ve vědomí toho člověka, který v duchu projevuje zákon hmoty, zákon těla, který ztotožňuje svoje vědomí se svojí osobou, se svojí nízkou přirozeností, s pudy přebývajícími v těle, s pudy rozmnožovacími sebezáchovy a projevuje stahovací a tvrdnutí působící sílu hmoty jako duchovní vlastnosti, jako chtivost, závist, ješitnost, duševní tvrdost a sobectví. Satana samotného nepotkal ještě žádný živý tvor, neboť bez člověka neexistuje ani satan. Bez člověka je satan pouze zákonem hmoty. Jen v člověku lze potkat živého satana, jen v lidské tváři lze poznat satana jako výraz této tváře.

Když se Já uvolní při smrti z těla takového člověka, zůstane satan opět jako zákon hmoty v mrtvole. Stal se satanem skrze oživující sílu jáství ve vědomí. Avšak vědomí člověka, který se ztotožnil se zákonem hmoty a tím se stal satanickým, zemře se satanem a po smrti se stane nevědomým. Satan ho táhne - svého otroka - do mrtvé hmoty, do temnoty, do nevědomí, k sobě.

Naproti tomu zůstává vědomí člověka, který se ztotožnil se zákonem božského ducha a jemu sloužil, při odložení těla bdělé - a zbavené pout a izolace hmoty - vplyne do věčného světla, do Boha.

Zmíněné dva v sobě spočívající čtyřstěny ukazují dva póly svoření v dokonale rovnovážném stavu. Celé stvoření - svět nepokoje, pohybu - spočívá na této božské rovnováze. Působí skrze všechny tvary jako jejich nejvnitřnější zákon. Rovněž tak v krystalizacích hmoty. Kolem božského čtyřstěnu je vybudován pratvar hmoty - krychle. Trojúhelníky, které tvoří čtyřstěn, jsou identické se spojenými vnitřními plochami rohů krychle. Rovněž tak člověk má dotykovou plochu s božským Já ve svém nitru. Právě proto lze nalézt své vlastní božské bytí jen ve svém vlastním nitru; nikdy však tím, že se obrátí pozornost ven. Je-li člověk orientován ven, bude v souladu s božským zákonem, stále více tlačen do duchovního uvěznění, až po mnohých mukách a bolestech nalezne Božství.

ObrazekProzkoumejme, které tvary krystalů se odvozují z krychle.Vezměme šest geometrických, střeše podobných útvarů, jejichž základní plocha odpovídá  přesně čtverci krychle a postavme těchto šest tvarů na čtverce krychle tak, aby střešní tvary se vždy dotýkaly svými různými stranami.  Pak obdržíme geometrické těleso, které nazýváme pendagondodekaedr, který je vytvořen z dvanácti rovnostranných pětiúhelníků. Pentagondodekaedr obsahuje další zákony dlouhé cesty vědomí.  Nyní pohlédněme na výsledek, který se projevuje v posledním krystalickém tvaru této řady: je to ikosaedr, Obrazekvytvořený z dvaceti rovnostranných trojúhelníků.  Ze čtyřstěnu lze tedy vyvinout další tři - se čtyřstěnem dohromady čtyři - pravidelné krystalické tvary, tvořené stejnými plochami: čtyřstěn, krychle, penagondodekaedr a ikosaedr. ObrazekPravidelné krystalické tvary lze vytvořit pouze z trojúhelníku, čtyřúhelníku a pětiúhelníků. Z trojúhelníku čtyřstěn, osmistěna ikosaedr; ze čtyřúhelníku jen krychle, z pětiúhelníku jen pentagondodekaedr. Vyjma osmistěnu známe všechny tyto geometrické tvary. Osmistěn lze zkonstruovat tak, že se vedou tři stejně dlouhé čáry, každá v jednom ze tří rozměrů - tedy jedna čára do délky, jedna do šířky a jedna do výšky - v úhlu 45°, takže střed uvedených čar je totožný. Když se spojí koncové body těchto tří čar, získá se osm trojúhelníků, které tvoří osmistěn. Osmistěn se tedy skládá ze dvou pyramid, které na sobě leží základnami. Obrazek Položíme-li do prostoru v každé rovině tří rozměrů ve stejné vzdálenosti řezné plochy, pak vznikne bezpočet malých osmistěnů. Ale tyto osmistěny přesto prostor nevyplňují, ale mezi osmistěny zůstávají - stejně jako uvnitř krychle - čtyřstěny, které stojí mimo třírozměrné plochy! Rozdělí-li se prostor do nekonečně velkých a nekonečně malých osmistěnů, vždy tu budou čtyřstěny mimo třírozměrné roviny. Třírozměrový prostor spočívá v každém svém bodě na božském čtyřstěnu, což představuje absolutní harmonii a absolutní rovnováhu. Rovněž tak spočívá celé projevené stvoření v každém svém bodě na Božství, které stojí nad každým projevem, spočívá v sobě a je neprojevené. Bůh je všudypřítomný!

Zpátky ke geometrickým tělesům, které leží v sobě nebo na sobě. Čtyřstěn, krychle, pentagondodekaedr a ikosaedr. Nyní si ozřejmíme ještě další zákonitosti a souvislosti. Jestliže mezi sebou znásobíme poměrná čísla, která existují mezi plošnými čísly do sebe ukrytých krystalických tvarů - čtyřstěnu, krychle, pentagondodekaedru a ikosaedru, tedy 2, 3, 6, 10,  obdržíme číslo 360, počet stupňů v kruhu. A jestliže poměrná čísla sečteme, dostaneme číslo 21, číslopředstavující možné spojení mezi faktory klíčového čísla třírozměrného světa, číslo 7!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA