Jdi na obsah Jdi na menu
 


Světová období

2. 6. 2007

Pohyby Země vyvolávají dojem, že hvězdná obloha se otáčí nejen kolem nás, ale dělá ještě jiné pohyby. Jeden z nejdůležitějších pohybů Země je, že její osa opisuje obvod kužele. Jeden konečný bod její osy zůstává téměř na témže místě, zatímco druhý opisuje kruh. ObrazekTímto pohybem Země posunuje se jarní bod v kosmickém kole pomalu dál, viděno ze Země, ubíhá nazpět. Časové rozpětí, v němž osa Země vykoná tuto dráhu jednou, tedy i jarní bod ve zvěrokruhu oběhne kolem dokola, odpovídá 25 920 rokům na Zemi. Nazýváme to světový rok. Toto číslo děleno dvanácti dává světový měsíc - 2 160 roků na Zemi, to je čas, během něhož jarní bod projde jedním znamením. Vibrace z kosmu má na Zemi takový účinek, že ovlivňuje i světové dějiny; vedoucí ideje náboženství, vědy i umění jsou ovlivňovány zářením onoho souhvězdí, do něhož spadá jarní bod během světového měsíce. Duchové vtělení na Zemi - lidstvo - musí stále uskutečňovat novou epochu a osvědčit se v jejích idejích. Národ je duchovní skupinou, ztělesněním energie určité koncentrace. Každá epocha přináší jinou duchovní skupinu, jinou rasu na Zemi a jestliže splnila svůj úkol uskutečnit nové ideje a rozvinout novou kulturu během jednoho světového měsíce, opouští Zemi, aby se dále rozvíjela na nějaké jiné planetě. V národě jsou však vždy jedinci, kteří neobstojí ve zkouškách epochy až do konce. Tito zůstávají vzadu jako vyvržená skvára a musí se znovu vyvíjet na Zemi. To je důvod, proč národ po velkém rozkvětu kultury pak náhle upadá. Po vysoce rozvinutých předcích následují náhle degenerovaní a charakterově slabí potomci a kdysi vysoce ceněný národ je bezmocný a je jím všude opovrhováno. Tito potomci jsou škvárou národa, který dosáhl nejvyššího stupně rozvoje na Zemi, zduchovnil se a opustil Zemi.

Hmotný svět vzniknul, protože v božských stvořitelských zářeních, která křižují vesmír, došlo k interferencím, tím ke zhuštění, zhmotnění. Kdyby se světová tělesa dostala do čistých, netransformovaných vibrací božsky tvořivé síly, mělo by to za následek okamžité zničení všeho hmotného. Stálice - slunce jsou velké transformátory, které přetvářejí tvořitelské paprsky pro všechna světová tělesa a ozařují je v napětí transformovaném a snesitelném pro Zemi. Transformované paprsky nás zasahují ze stálic, které představují souhvězdí ve zvěrokruhu. Chceme-li tedy znázornit nejvyšší božské záření energie, zvolíme symbolickou formu některého souhvězdí, které nejsilněji působí na Zemi, a to je vždy "epochu tvořící souhvězdí", v níž toho času stojí jarní bod.

Jsme nyní v epoše, ve které stojí jarní bod na začátku znamení Býka (zaznamenáno v době, kdy byl tento informační záznam pořízen). Bůh (Ptah) se nám tedy zjevuje ve vyzařování tohoto souhvězdí, a proto se také znázorňuje v zemské atmosféře zjevující se božství postavou býka, postavou božského Apise. Doplňjící znamení Škorpion - Orel - je znázorněno buď jako pokušitel - jako po zemi se plazící had - nebo v postavě božského ptáka Horuse. Dokud je tato energie vázána na Zemi a projevuje se na nízké, na hmotu vázané úrovni, je to had, který láká lidi k dalšímu převtělování. Naproti tomu, je-li tato síla oduševnělá, pomáhá lidem k zažití nejvyššího duchovního stupně už v těle.

Zasvěcenci používali vztyčeného hada jako znamení zasvěcení, jako páína stromu poznání a vědění. Zasvěcený je vysoko létající orel, který hada - pudovou sílu - oduševňuje a projevuje svým rozumem jako sílu duchovní. Zasvěcený je tedy doplňující nástroj, který znamením zvěrokruhu, (nyní) Býkem, zjevuje božství. Proto jsou zvížata v této epoše na Zemi "svatá zvířata".  Proto tedy zasvěcenci mění znázornění Boha podle znamení, ve kterém je právě jarní bod. Avšak za všemi těmito symboly, za všemi formami, stojí nezjevený původ - božství v sobě spočívající.

Znamení Býka patří k onomu trojnásobnému projevu, jeho boží tvář pozemsky hmotná, působí jako smršťování, stahování a tvrdnutí. Proto jsou nyní hlavně ty sály, kteé bduují hmotu a působí ve hmotě, pro obyvatele Země nejsnáze používatelné a jsou jim volně k dispozici. Náš úkol je ovládnout hmotu hmotou, to jest energiemi, tvořícími podstatu hmoty. Používáme frekvence hmoty, této skrytě působící  nezměrné síly, jejíž projev je hmota, tedy ducha této hmoty, abychom ovládli hmotu samotnou. Nabijeme hmotu archy úmluvy  celou oktávou těchto energií a ovládáme tak zákon hmoty, síly budující i bořící, zhmotňující i odhmotňující, a tím i váhu hmoty, kterou můžeme zvýšit nebo snížit.

Časem dojdou tyto pravdy k plnému rozvoji a rozkvětu. Ale potom, následkem nepřetržitých pohybů a změn opustí Země tyto oblasti kosmu, kde spolupůsobí tyto energie, aby vytvořily přítomnou epochu. Postupně budou určité energie odpadat, mnohé nové přibývat a spolupůsobení energií, působících na Zemi, se zvolna změní. Ale to také znamená, že se budou rodit stále odlišnější bytosti. Lidstvo se postupně změní.   Naše pravdy už nebude chápat; symboly a slova, kterými vyjadřujeme tajemství zákonů stvoření, ztratí svůj obsah a na staletí zůstanou jen prázdnou schránkou. Lidstvo bude povoláno k novým zkouškám prostřednictvím nového učebního materiálu.

Co se však stane, až poslední velekněz, když zasvětí posledního kandidáta, který byl hoden tohoto vědění, předá mu archu úmluvy a hůlku života? Pak se zavře se svým spolupracovníkem do velké pyramidy, uzavře vchod zevnitř do otvoru zapadajícími balvany; pak oba sebe i svá zařízení a přístroje dematerializují, aby zachránili svá tajemství před nezasvěcenýma rukama. Mezitím poslední zasvěcenec, který bude pocházet z národa povolaného uskutečnit novou epochu, zachrání archu úmluvy a hůlku života z této země a ponese ji dále. Bude oznamovat svému idu ideje nové epochy, v níž prochází jarní bod znamením Berana, která se svým doplňkovým znamením Vah bude mít nejsilnější vliv v oné epoše.

Velekněz s neofytem nyní nahlíží na obrazy budoucnosti:

Neofyt cítí známé šumění a šimrání v hlavě; v následujícím okamžiku vyvstávají obrazy , které symbolickou řečí snů ukazují smysl událostí ve vzdálené budoucnosti.

Přijímací místnost faraóna - cizí sál a neznámý farao, který není zasvěcenec a má vyzařování velmi nízkého stupně; před ním stojí dvě důstojné, krásné postavy. Dva bratři, nádherní lidé s ušlechtilými rysy obličeje. Z jejich vyzařování je patrné, že jeden je zasvěcenec, druhý jen vtipný, šikovný řečník. Zasvěcenec mlčí, jeho bratr se však snaží svým řečnickým uměním přesvědčit faraóna, aby jejich národ, který pracuje v otroctví faraóna, nechal pod vedením obou odejít ze země. Farao je tvrdý, nechce  to dovolit, žádá zázrak. Tu bere řečník hůl, kterou drží v ruce a hodí ji na zem před faraóna. Hůl se okamžitě mění v hada, který se plazí pryč. Farao volá své mágy, aby odpověděli. Také oni hází své hole na zem, i ty se proměňují v hady. Ale první had požírá všechny hady mágů. Výklad obrazů: Hůl je rozum, mocná pomoc. Jestliže však je rozum na zem vázaný, slouží jen hmotným účelům, je z něho had, plazící se po zemi, pokušitel sobectví a vychytralosti. Oba ušlechtilí muži bojují nesobecky za svůj národ, v jejich rukou se z vychytralosti stane moudrost, která ničí všechny sobecké argumenty zbabělých mágů. Nyní se mění obraz. Bezbožnost a sobectví egypťanů přitahuje na sebe stále těžší osudové rány. Přesto farao nechce propustit zotročený národ. Nakonec přichází největší soužení. Všichni prvorození z rodiny faraóna i národa i prvorozená zvířata jsou božími anděly jedné noci zabiti.  Jen ti, kdo jedli maso beránka a jeho krví napsali své jméno na dveřní trám, nejsou anděly zabiti. Co říká tento symbol? V novém věku (tehdy) budou působit znamení zvěrokruhu Beran a jeho doplněk Váhy. V čase, kdy se tento vliv neprojeví ještě v plné síle, působí Beran nejprve ve formě beraního dítěte, tedy jako beránek. Kolem zasvěcence se shromažďuje národ, který má v krvi tytéž síly, jež odpovídají znamení Berana. Jsou předchůdci nové epochy, "vyvolený národ", který dokáže oznámit lidstvu staré pravdy v nové formě. Kdo uskutečnili starou epochu, musí teď odejít. Úkol je skončen. Andělé boží je odvvedou domů.

Nový obraz: mocný zasvěcenec vyvádí svůj národ z Egypta. A jelikož Beran je ohnivým znamením, vznáší se před ním jako ohnivý mrak, aby mu ukazoval cestu. Vede svůj národ z duchovní temnoty, která vládne v Egyptě na konci této epochy. Ale srdce faraónovo se opět zatvrzuje, lituje, že nechal odejít zotročený národ a táhne s celým vojskem za uprchlíky. Zasvěcenec, aby ochránil svůj národ, používá svou hůlku života. Zamíří frekvenci ultrahmoty, která mohutně zvyšuje přitažlivost zemskou, proti vojsku faraónovu. Farao a všichni jeho bojovníci, válečné vozy a zvířata, jsou náhle tak těžcí, že jakoby dostali kořeny, svou obludně zvětšenou váhnou se neodvratně propadají do země. A protože se to děje na břehu moře, zalévá nakonec moře celé houfy vojska svými obrovskými vlnami.

Neofyt žasne - ne nad účinkem hůlky, ale jaká zvířata! Podivná zvířata, která táhla válečné vozy a na kterých také jelo mnoho válečníků. Byla podobná zebře, ale byla větší a lišila se barvou, byla hnědá, bílá, šedá a také černá! Nádherná zvířata!

Ale obrazy se mění. Zasvěcenec prodlévá se svým národem v "poušti", v tom těžkém přechodném období mezi dvěma věky. Neboť dvě epochy nejsou nikdy ostře od sebe odděleny, ale nejasně vplývají jedna do druhé. Tak vzniká přechodná doba, v níž účinky dvou znamení, odcházejícího a přicházejícího, se projevují oslabeně a proti sobě. Zastaralé ideje už neuspokojují novou generaci, naproti tomu starší generace si ještě nemohou osvojit a strávit nové ideje. Největší část národa se vrací ke svým zkostnatělým názorům, tedy k ideám znamení Býka, které však už nepůsobí silou dospělého Býka, ale oslabeného, už jen silou malého býka, telete. Symbolickou řečí snových obrazů vyjádřeno, duch je vždy zlato, že národ zasvěcence tančí kolem zlatého telete a uctívá je. Velký zasvěcenec je zatím "na hoře"  a mluví "tváří v tvář" s Bohem. Je ve stavu nejvyššího vědomí, identický s Bohem. Je nositelem boží vůle, aby svému národu sdělil nové ideje dvěma náboženskými symboly; obětním beránkem, symbolem  znamení Berana, a dvěma deskami zákonů s deseti božími přikázáními, symbolem doplňujícího znamení Vah. Obětní beránek je božské Já, které, oděno do hmoty, nechá se ukřižovat na dvě velká břevna trojrozměrného světa; času a prostoru, tedy obětuje svůj vlastní život, aby Zemi oduševnil a osvobodil.

Dvě desky zákonů, podobné těm, které jsou v našem chrámu na hlavě posvátného sokola Horuse, který je symbolem prostor křižujícího tvořivého principu, božského Já, jsou symbolem pro vnitřní strukturu onoho Já, jež se projevuje v duši jako morální zákony.

Tyto božské pravdy budou déle než dva tisíce let vedoucími idejemi, náboženskými symboly. Jimi se uskuteční zkouška nové epochy.

Když zasvěcenec přinese hotové desky zákona a vidí, že jeho národ uctívá zlaté tele, uhodí oběma deskami o zem s takovou zlostí, že se rozbijí na kousky a prosí Boha, aby neposlušný národ potrestal. Tu přicházejí malí jedovatí hadi - symboly pokušení, had, hybná síla znamení Štíra - z nebe a štípají lidi, kteří uctívali zlaté tele. A ti velice trpí jedovatým uštknutím. Zasvěcenec se smiluje nad nešťastným národem. Postaví uprostřed tábora, kde se národ nalézá, dvě břevna ve tvaru T a kolmo k nim  postaví mosazného hada hlavou vzhůru. Je to symbolické znázornění stromu poznání a vědění, hadího stromu. Had - ne už dolů, ale vzhůru směřující už dále není pokušitelem, který vábí lidi do tělesnosti, je symbolem nejvyšší moudrosti, která vede lidi zpět k jednotě, k Bohu. Všichni nemocní, kteří se podívají na tohoto mosazného hada, budou okamžitě zase zdrávi.

Porozumění této vize je následující: lidé, kteří nemohou nebo nechtějí přijmout ideje nového věku, duchovně onemocní. Nenajdou už místo mezi lidmi, přicházéjí do těžkých duchovních konfliktů. Ti se mohou uzdravit, jsou-li přivedeni do středu své vlastní bytosti, kde stojí hadí strom. Spatří-li tento strom, aniž jedí jeho ovoce, poznají božské pravdy, aniž jich využijí pro sebe, budou uzdraveni. Neboť moudrost a nesobecká vševědoucnost uzdravuje každou chorobu duše.

Obrazy budoucnosti běží dál. Velký zasvěcenec vede svů národ až k prahu nové epochy - až k zaslíbené zemi - pak vystoupí na horu a zmizí; nikdy se nenajde jeho tělo. Odhmotní se právě tak, jako poslední zasvěcení velekněží se odhmotnili v pyramidě se všemi tajnými nástroji. Vyvolený národ, povolaný uskutečnit ideje nové epochy, jde dál a do písmene hledá moudrost a tajné učení svého velkého mistra. Jen archa úmlulvy ztrácí postupně svou magickou sílu a už není žádný zasvěcenec, aby ji mohl opět nabít svou hůlkou života ...

Uplyne světový měsíc a osa zemská se opět posunula na své kuželovité dráze o jednu dvanáctinu. Jarní bod pomalu vstupuje do znamení Ryb. Opět jsou lidé neklidní, nenacházejí už pravdu v opotřebovaných, zatuchlých idejích. Jsou jako stádo ovcí bez pastýře. A v tomto přechodném období se narodí Avatar - Syn boží, velký učitel přicházející epochy, aby splnil nejvyšší úkol, největší tajemství stvoření: nechat Boha chodit v těle po zemi. Tento Syn boží je pozemský obraz nebeského obětního beránka; jako božské vesmírné Já se obětuje a bere na sebe hmotu trojrozměrného světa a strpí věčné ukřižování na dvou velkých břevnech času a prostoru, tak musí tento Syn boží, který ve svém lidském těle plně zjevuje božské Já, vytrpět pomstu ducha hmoty a zemřít rukou nevědomých lidí.

Člověk, který se ve svém vědomí ztotožňuje se svým tělem, žije ve vnitřní temnotě a podobá se stáji, kde bydlí různá zvířata - zvířecky tělesné vášně. V této stáji a v této temnotě jakoby jedné noci se narodí božské dítě, vědomí Já. Dvojí druh lidí pozná božské dítě a sklání se před ním; prostomyslní, zcela nevzdělaní a neučení, kteří ještě neznají pochybnosti rozumu a žijí v jednotě s přírodou, například pastýři; a vědoucí a zasvěcenci, kteří už mají za sebou dlouhou cestu rozumu a už neuvažují rozumem, ale pozorují věci z vnitřního pohledu, jako mudrci a mágové z Východu!

 

Náboženské symboly nové epochy jsou Ryby a Panna, dvě navzájem se doplňuící znamení. Syn boží volí své spolupracovníky z "rybářů". Zaplatí svou daň, kterou dluží Zemi, zlatým penízem, který vyjme z úst ryby. Z těchto dvou vzájemně se doplňuících souhvězdí čerpá pro lidstvo potravu svého učení. Jeho učení však naslouchají lidé různého stupně vývoje. Těm, jejichž duch je již probuzen, tedy kteří dosáhli  páté duchovní úrovně - těch "pět tisíc" lidí - těm sdělí  všechno své učení, "dvě ryby a pět chlebů", pět pšeničných zrn, které jsou v symbolickém znázornění Panny na klasech v její ruce. Ale i těchto "pět tisíc" lidí, jejichž duch je již probuzen, nemohou zcela přijmout jeho nejvyšší ideje, ani v průběhu celé epochy! Z potravy, kterou jim dal, zbylo dvanáct košů zbytků. To znamená, že lidstvo musí poznat tajemství Já v každém z dvanácti znamení zvěrokruhu. Tyto vysoké pravdy pochopit a uskutečnit, k tomu lidstvo potřebuje dvanáct epoch, dvanáct věků, tedy celý světový rok - 25 000 pozemských let.

Všem těm, kdo se mohou zvednout ve svém vědomí jen ke čtvrtému stupni těm "čtyřem tisícům" lidí - nesdělí Syn boží všechny pravdy dvou znamení zvěrokruhu jako potravu, ale jen "něco" ryb a pět chlebů. Také toto "něco" z eho idejí nemohou jíst a zůstane sedm košů zbytků. Hmotně založení lidé musí dříve poznat tajemství sedmi úrovní. Teprve potom jsou zralí pro kosmické pravdy Já.

Znamení Ryb patří k vodnímu trojúhelníku. Proto musí lidstvo v této epoše obstát ve zkoušce vodou. Musí přemoci vodu vodou. Manifestuje se v podobě stroje, kterým staví lidé do svých služeb sílu vody proměněné v páru. Také velké lodě - jako celé město! - jak velkou rychlostí projíždějí oceán. Také ony jsou hnány silou vody - parou. Lidstvo obstojí ve zkoušce: ovládá vodu vodu.

Také v lékařských knihách dominuje voda jako lék. Všude jsou lázně, léčebná místa a různé druhy léčby vodou, mořské lázně, slatinné lázně, horké a studené lázně, obklady a jiné metody vodních kur. Dokonce i léčebnou sílu rosy chtějí lidé využít, a proto chodí bosi v mokré trávě.

Ale ke konci tohoto věku, když se jarní bod blíží k následujícímu znamení - Vodnáři, objevují lidé technická zařízení, založená na vlnách energie. To už je počátek vlivu Vodnáře - věku epochy technického rozvoje. Vyzařování znamení Vodnáře, které nezná hranic a smetá s cesty všechny překážky, projevuje se v idejích a sociálních názorech lidstva. Na konci věku Ryb tyto nové energie tam, kde lidé na tuto vibraci nejšilněji reagují a spoluvibrují, způsobují velké revoluce. Je možné vidět tisíce lidí vládnoucí třídy sedět ve vězení a ducha, který už nese znaky nové, přicházející epochy, který utíná hlavu, nebo jinak zabíjí nespočetné lidi z vyšší třídy.

Obraz času, kdy energie Vodnáře působí už plnou silou, ukazuje, že velký učitel tohoto věku ruší všechny hranice mezi třemi vládnoucími náboženstvími. Dokazuje svou vlastní osobou, že jádro všech náboženství je jedna a tatáž pravda - jeden a týž Bůh. Mizí také hranice mezi náboženstvím a vědou, neboť lidé objevují, že vše, i hmota, je pohybem vln, že mezi zjevením ducha a zjevením hmoty jsou pouze rozdíly ve frekvenci, ale v podstatě je vše jen zjevením jednoho jediného pramene všech sil - Boha. Všechno jsou vlny, jak ukazuje symbolické znázornění znamení Vodnáře: nadpozemská bytost vylévá vlny ze svého džbánu.Obrazek

 

 

Duchovní proudění na Zemi ukazuje následující účinek: Věda odrývá "teorii vlnění" a ukazují se nespočetné objevy, které spočívají na bázi vlny. Jsou zjevné obrazy osob, krajin a předmětů, které vznikly působením světelných vln; přístroje, které vysílají vlny, pronikají hmotou a ukazují její hustotu; vlny, které dokazují prvky ve hmotě planet, stálic, elektrické vlny, zvukové, světelné a aromatické. Lékařská věda přestala používat vodu a přešla k léčení vlnami. Uzdravuje, počínaje infračervenými paprsky až k ultrafialovým, ale také krátkými vlnami a ještě kratšími a pronikavými vlnami a frekvencemi ... ve všem je aplikovaná věda!

Znamení Vodnáře patří ke vzdušné tváři boží a lidstvo ovládá vzduch vzduchem, to jest energiemi, které se získávají z hmoty ve vzdušném skupenství. Lidé nyní přecházejí od parních strojů k jiným, které jsou poháněny plynem. A vysoko nahoře, lidskou rukou vystavěné obrovské kobylky, v jejichž žaludku sedí lidé! Tyto stroje jsou poháněny plynem: vzduch ovládá vzduch ...

Skrze doplňucí znamení Lva poznají lidé opět nejsilnější projev Boha na Zemi: Slunce - veliký Ra - je opět považováno za prazdroj všech pozemských jevů energie. Lidé jsou opět uctívači slunce, i když ne v náboženském pojetí. Ale vliv Lva se ukazuje ještě v jiné rovině: účinek Vodnáře ruší všechny hranice. Avšak bezbřehost bez koncentrujícího středu znamená duševní nemoc, duchovní smrt. Bezbřehý Vodnář by vyvolal v nevědomých davech duševní nemoc celého lidstva, anarchii a ničivý chaos. Účinkem doplňujícího znamení Lva se však koncentrují vládnoucí síly ve vhodných osobnostech, které jako diktátoři sjednotí a povedou masy lidí.

V této epoše lidé objeví styk s jinými planetami. Hranice a závory zmizí, právě tak jako izolace Země ve vesmíru a zmizí hranice mezi zeměmi  a celé lidstvo bude řízeno z jediného centra. Jedna stáj, jeden pastýř."

Věčná kola se točí dál a Země spěje k nové epoše, do pole působnosti Kozoroha a jeho doplňujícího znamení Raka.

Pozornost lidí se zaměřuje opět na Zemi. Zpozorují, že ačkoliv znají hodně, o své vlastní matce Zemi vědí ještě hodně málo. A v této epoše řeší úkoly ovládnout Zemi Zemí, protože znamení Kozoroha patří k zemské tváři boží. Konstruují stroj postavený na stejném principu jako naše archa úmluvy. Jeho pomocí ovládnou váhu hmoty, to jest mohou proti sobě účinkujícími energiemi zrušit přitažlivost zemskou, nebo ji zvětšit ultrahmotným vyzařováním. Lidé se budou stýkat zkrácenou linií středem zemské hmoty, v hloubce hor, místo dlouhých cest kolem Země. Tento stroj vyzařuje energii, která vše před sebou zdematerializuje, tedy jde bez překážek vpřed, pak vyzařuje nazpět zhuštěnou energii a celistvost zemské hmoty je zase obnovena. Lidé ovládli hmotu hmotou - pomocí energie ultrahmoty. To však znamená, že se mohou dostat do hloubi Země a postavit do služeb lidstva ohromné, dosud nevyužité síly a energie, které ještě ve své platformě bouří v jejím nitru - tedy i síly sopek.

Rak, doplněk Kozoroha ve zvěrokruhu, má velmi hluboký vliv na duchovní život lidí. Velký učitel tohoto věku odhalí lidem tajemství skrytých, nezměrných pramenů sil v hloubi lidské duše, které tomu, kdo má klíč k těmto pramenům síly, dává onu duševní schopnost, kterou nevědomí nazývají "nadpozemskou schopností". Na celé Zemi jsou všude veřejné školy, kde se už děti učí ovládat vyšší schopnosti cvičeními, která byla u nás dovolena jen kadidátům kněžství v chrámu. Vědění se rozrůstá do stále větších kruhů a vniká do nejvzdáleńějších vrstev. Obyvatelé Země získávají zasvěcení v malých, větších a ještě větších kruzích, které působí v sobě. Člověk může sám dosáhnout zasvěcení v rámci jednoho jediného života. Také národ může dostat zasvěcení, pokud se celý národ dostane na nejvyšší stupně vývoje a splní své úkoly na Zemi. A nakonec celá Země dosáhne zasvěcení, až proběhne kruh čtyř tváří božích a prožije podle zákonů vývoje všechny stupně k zasvěcení, aby nakonec dospěla k úplněmu zduchovnění - osvobození z hmoty. V letopočtu Země to bude trvat ještě věky. Ještě bezpočtukrát v letech pozemských i světových proběhne Země zvěrokruh.

Toto byla jen nepatrná část  nekonečně dlouhé cesty. Dějiny lidstva na Zemi nejsou ponechány náhodě. Každý krok vývoje postupuje podle boží prozřetelnosti, podle božského učiva. Člověk může proběhnout tuto nekonečně dlouhou cestu v jediném lidském životě, když svou vůli beze zbytku soustředí k tomuto cíli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA