Z pera Selvarajana Yesudiana
Národním rytmem indického lidu je náboženství. Každým tlukotem srdce se Ind cítí blíže věčně slavnému cíli uskutečnění Boha. Zazní-li jméno boží na rtech kolemjdoucích, jeho ostré ucho zaznamená melodii a zapěje chvalozpěv. I když nemá ani potravu, ani střechu nad hlavou - neboť často je pouze nebeská klenba jeho obydlím - přece má Boha ve svém srdci. Ví, že nesčetněkrát přišel do této arény života a opět odešel, skrze myriády zrození, že užíval všechno, co stvořený svět může nabídnout a že ho nyní - když poznal pravdu: "Vše na Zemi je pomíjivé" - již nic neuspokojuje. Jeho přáním je tedy najít zdroj, dostat se k onomu zdroji, z něhož pramení proud zjevení. Proto od dětství zní jeho modlitba: "Medituji o Nádheře oné Bytosti, která stvořila tento vesmír. Nechť ona osvítí mého ducha."
Velebnost a krása přítody, která mu připomíná tuto Bytost, se stane předmětem uctívání.
A každý, kdo tuto Bytost našel a mluví o cestě k Ní, se stane předmětem uctívání.
Mám velké štěstí, že sedám u nohou osvícené duše. Elisabeth Haich je nyní mou učitelkou, mým guru. V její blízkosti se začínaly rozvíjet útlé listy květu mé duše. Často mi slovo od ní otevírá oči a někdy stačí chápající pohled, aby mne utvrdil v mém přesvědčení. Laskavá poznámka někdy dokáže rozptýlit všechny mé pochybnosti. Každý okamžik v přítomnosti mé učitelky přináší nové zkušenosti a urychluje můj pokrok. Často, když mne určité věci tížily, mi přišla pomoc slovy mé učitelky: "Nežij přítomností; nedovol, aby tě ovlivňovaly pomíjející věci. Žij ve věčnosti, nad časem a prostorem, nad konečnými věcmi. Pak tě nic nedokáže ovlivnit."
V přítomnosti své učitelky prožívám dokonalou myšlenkovou nezávislost, neboť jsem se naučil, že je správné chtít používat myšlenek jiného člověka v našem vlastním životě. "Nechci, abys mne prostě následoval na cestě, kterou kráčím já, abych dosáhla cíle," říká mi. "Jdi svou vlastní cestou, kterou jsi si vybral v souladu se svými nejvnitřnějšími sklony. Nepřijímej žádné tvrzení jen proto, že pochází ode mne. I kdyby to byla stokrát pravda, není to tvoje pravda, není to tvoje zkušenost a nebude ti patřit. Uskutečni pravdu, pak bude patřit tobě. Život těch, kdo uskutečnili pravdu, nechť je ti pouze důkazem, že cíle lze dosáhnout."
Při těchto slovech mé učitelky se mne zmocňovala neodolatelná touha po absolutní nezávislosti a osvobodila mne od zhoubného názoru, že bych měl očekávat pomoc zvenčí. Nepotřebuji učitele, který by mne ovlivňoval, ale učitele, který mne učí, jak se nedat ovlivňovat. Již mnoho let požívám své výsady, že mohu slyšet výklad nejhlubších pravd nejjednoduššími slovy. Ještě jsem nikdy neslyšel nikoho jiného, kdo by mi byl vyložil zjevení bible tak jasně a pro náš denní život tak použitelným způsobem, jak je tomu u Elisabeth Haich. Cestoval jsem daleko. Ještě žádný kněz mi nedokázal vysvětlit pravý význam zjevení, ačkoliv jsem se tázal mnoha kněží. Jak by to také bylo možné, když neuskutečnili "království Boží v nás"? Jak by tomu mohlo být jinak, když nežijí skutečnost věty "Jste světlem světa" a dosud nepoznali "Jste živoucími chrámy Ducha svatého"?
Sta a tisíce lidí navštěvuje týdenní přednášky a meditační skupiny Elisabeth Haich. Bylo přáním nás všech mít její učení v knižní formě. Z každé přednášky se v netušené míře obohatily zkušenostmi naše duše, žíznící po pravdě. Máme velkou radost, že konečně víme, že část tohoto vědění bude shrnuta v knihu. Tato kniha je uvednením do vysokého umění, jak uskutečnit v sobě božské a jak se naučit poznávat onu neznámou bytost, zvanou člověk. Objevíme velkou pravdu: vlastní výchova slouží k tomu, aby se učinilo zjevným dokonalé, které je od prvopočátku v člověku. Náboženství slouží k vzbuzení činosti božského principu, který v člověku čeká na své projevení.