Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anna Farianová, Putování po čtrnácti životech

21. 6. 2013

 Teorie reinkarnace není z hlediska více než dvou tisíciletí dějin myšlení v Ev­ropě ani nová, ani importovaná. Nová a im­portovaná je jen v úzkém pohledu posledních pár staletí, kdy začala být zmiňována a šířena některými evropskými a americkými filosofy, antroposofy, teosofy a okultisty a po Druhé světové válce ve větší míře i samotnými Asi­aty, Indy, Japonci, Tibeťany, Vietnamci, Thaj­ci a podobně, kteří už tehdy ve větším počtu přicházeli do Ameriky a do Evropy a šířili zde své ideje. Autorka knihy Putování po čtrnácti životech v sobě našla odvahu podělit se s druhými lidmi o své zážitky při procesu tera­pie minulými životy. Druhý takový pokus na světě, aby sám protagonista procesu své zážitky sepsal a publikoval, pravděpodobně neexistuje.

Je to fikce nebo pravda? Někdy váhám… Berte proto následující příběhy dle svého osobního založení a názo­ru. Stalo se nestalo, bylo nebylo… Já věřím, že bylo. Že pohled zpět je poučením pro budoucno. Jedno jasné poznání mi ale tato zkušenost přinesla: jak nesmyslný je rasismus, přehlížení jednoho druhým, náboženské spory a dokonce války… Těch čtrnáct životů, které jsem za posledních dva tisíce let prožila, se ode­hrávalo pokaždé v jiném čase a jiné zemi, má fyzická podoba měla různé barvy pleti, ocitla se na nejrůznějších místech společenského žebříčku, vyznávala různá náboženství a filozofie. Vždycky jsem to byla já, podléhající tradičním požadavkům kmene, rodiny, státu, i všem předsudkům a vírám s tím spojeným.

Kdyby každý z nás uvěřil, že není na tomto světě poprvé, i když právě prožívá jedinečný a zcela neopakovatelný život, pochopil by ubohost a nesmyslnost svých negativních vlastností a snažil se posílit ty pozitivní. Také by si uvědomil, že nic na světě se neztrácí a za vše se platí – za dobré i za zlé. A snad by se řídil slovy – nečiň jinému tak, jak nechceš, aby on činil tobě.

Byla jsem v krásném Modrém světě. Tedy – Modrém. Barvy, jak je známe v tomto životě a na této Zemi, jsou fádní a ploché proti barvám, které jsem poznala mimo tento svět. Ty jsou plné, zářivé a jasné a zároveň matné, lesknou se jak perleť a zároveň jsou hebké a jemné jak samet, v každé z barev najdeme všechny ostatní. Žádný malíř, byť sebevnímavější, nedokáže po­stihnout bohatost a plnost barev Modrého světa. Stejně tak tvary a bytosti, které jsem potkala, musím popsat slovy pozemskými, i když se mi tato slova jeví jako zcela nedo­statečná.

Ocitla jsem se v Modrém světě v době před svým zrozením do těla dívky Anny v městě Jeruzalémě. Kolem mě bylo jasné světlo, i když žádné slunce jsem neviděla, prostě zářivo a hřejivo. Prostředí odpovída­lo barvě, kterou nazýváme blankytně modrá a dušičky se jak na pohovkách pohupovaly na čemsi, co připomínalo bílé obláčky. Sna­žila jsem se rozeznat tvar a pohlaví dušiček, ale nešlo to. Byly nehmotné a zároveň hma­tatelné, beztvaré a zároveň měly určitou nepolapitelnou formu. Nejvíc ze všeho při­pomínaly chomáček vaty nebo peří – měla jsem pocit, že do nich fouknu a rozpadnou se, že do nich píchnu prstem a projdu...

 

OBSAH

Předmluva; Úvod autorky; ANNA, Jeruzalém, 1. půlstoletí křesťanského letopočtu; ANTONIUS, Itálie, 2. polovina 1. století; AINIKE, Persie, 3. století; AŠIKI, Eskymáci, 5. století; AKUNA, Polynésie, 7. století; AIKO, Japonsko, 9. století; ALJEAN, Francie – Itálie, konec 13. století; AYMIRO, Indián, 1520–1538; ALŽBĚTA, oblast dnešního Pol­ska, 1550–1585; ALEXANDRA, Rusko, 1600–1655; ABUTE, Rovníková Afrika, 1680–1760; ANDRÉ, Francie, 1790–1835; ANIKA, USA, Georgia, 1873–1887; ARIK, Tibet, 1890–1935

Obálka s použitím obrazu Motke Bluma a grafická úprava Marek Přikryl; Jazyková redakce Růžena Žaludová; Předmluva Karolína Junková; Sazba Mare-Czech; Vydalo nakladatelství Mare-Czech, Křivenická 426/42, Praha 8–Čimice, e-mail: mare-czech@seznam.cz, www.mare-czech.cz jako svou 47. publikaci; v edici Mezi nebem a zemí svazek 1. Vydání 2., v nakladatelství Mare-Czech 1., Praha 2013; Tisk a vazba powerprint s. r. o.

edice svazek č. 1 www.mare-czech.cz

Každý máme na světě určité konkrétní poslání, důvod, proč jsme právě tady, v této době, na tom kterém mís­tě této planety. Známe ho ve chvíli, kdy naše duše vstupuje do tělíčka ještě nenarozeného či právě se rodícího jedince. Zapomeneme ho ve chvíli, kdy se prvně nadechneme a začneme žít. Překročíme svou řeku zapomnění a čistí a zdánlivě nepoznamenaní vstoupíme do svého dalšího pozemského bytí. Jen někdy v nás zůstane odraz určitého dojmu, který si pak neseme životem a nechápeme jeho původ – mě tak od narození provázel pocit kata­strofy, která mě potká, ačkoliv se celý můj život po několik desetiletí odvíjel v klidu, pohodě a radosti, které ničemu podobnému nenasvědčovaly.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA