Anna Farianová, Putování po čtrnácti životech
Teorie reinkarnace není z hlediska více než dvou tisíciletí dějin myšlení v Evropě ani nová, ani importovaná. Nová a importovaná je jen v úzkém pohledu posledních pár staletí, kdy začala být zmiňována a šířena některými evropskými a americkými filosofy, antroposofy, teosofy a okultisty a po Druhé světové válce ve větší míře i samotnými Asiaty, Indy, Japonci, Tibeťany, Vietnamci, Thajci a podobně, kteří už tehdy ve větším počtu přicházeli do Ameriky a do Evropy a šířili zde své ideje. Autorka knihy Putování po čtrnácti životech v sobě našla odvahu podělit se s druhými lidmi o své zážitky při procesu terapie minulými životy. Druhý takový pokus na světě, aby sám protagonista procesu své zážitky sepsal a publikoval, pravděpodobně neexistuje.
Je to fikce nebo pravda? Někdy váhám… Berte proto následující příběhy dle svého osobního založení a názoru. Stalo se nestalo, bylo nebylo… Já věřím, že bylo. Že pohled zpět je poučením pro budoucno.
Kdyby každý z nás uvěřil, že není na tomto světě poprvé, i když právě prožívá jedinečný a zcela neopakovatelný život, pochopil by ubohost a nesmyslnost svých negativních vlastností a snažil se posílit ty pozitivní. Také by si uvědomil, že nic na světě se neztrácí a za vše se platí – za dobré i za zlé. A snad by se řídil slovy – nečiň jinému tak, jak nechceš, aby on činil tobě.
Byla jsem v krásném Modrém světě. Tedy – Modrém. Barvy, jak je známe v tomto životě a na této Zemi, jsou fádní a ploché proti barvám, které jsem poznala mimo tento svět. Ty jsou plné, zářivé a jasné a zároveň matné, lesknou se jak perleť a zároveň jsou hebké a jemné jak samet, v každé z barev najdeme všechny ostatní. Žádný malíř, byť sebevnímavější, nedokáže postihnout bohatost a plnost barev Modrého světa. Stejně tak tvary a bytosti, které jsem potkala, musím popsat slovy pozemskými, i když se mi tato slova jeví jako zcela nedostatečná.
Ocitla jsem se v Modrém světě v době před svým zrozením do těla dívky Anny v městě Jeruzalémě. Kolem mě bylo jasné světlo, i když žádné slunce jsem neviděla, prostě zářivo a hřejivo. Prostředí odpovídalo barvě, kterou nazýváme blankytně modrá a dušičky se jak na pohovkách pohupovaly na čemsi, co připomínalo bílé obláčky. Snažila jsem se rozeznat tvar a pohlaví dušiček, ale nešlo to. Byly nehmotné a zároveň hmatatelné, beztvaré a zároveň měly určitou nepolapitelnou formu. Nejvíc ze všeho připomínaly chomáček vaty nebo peří – měla jsem pocit, že do nich fouknu a rozpadnou se, že do nich píchnu prstem a projdu...
OBSAH
Předmluva; Úvod autorky; ANNA, Jeruzalém, 1. půlstoletí křesťanského letopočtu; ANTONIUS, Itálie, 2. polovina 1. století; AINIKE, Persie, 3. století; AŠIKI, Eskymáci, 5. století; AKUNA, Polynésie, 7. století; AIKO, Japonsko, 9. století; ALJEAN, Francie – Itálie, konec 13. století; AYMIRO, Indián, 1520–1538; ALŽBĚTA, oblast dnešního Polska, 1550–1585; ALEXANDRA, Rusko, 1600–1655; ABUTE, Rovníková Afrika, 1680–1760; ANDRÉ, Francie, 1790–1835; ANIKA, USA, Georgia, 1873–1887; ARIK, Tibet, 1890–1935
Obálka s použitím obrazu Motke Bluma a grafická úprava Marek Přikryl; Jazyková redakce Růžena Žaludová; Předmluva Karolína Junková; Sazba Mare-Czech; Vydalo nakladatelství Mare-Czech, Křivenická 426/42, Praha 8–Čimice, e-mail: mare-czech@seznam.cz, www.mare-czech.cz jako svou 47. publikaci; v edici Mezi nebem a zemí svazek 1. Vydání 2., v nakladatelství Mare-Czech 1., Praha 2013; Tisk a vazba powerprint s. r. o.
edice svazek č. 1 www.mare-czech.cz
Každý máme na světě určité konkrétní poslání, důvod, proč jsme právě tady, v této době, na tom kterém místě této planety. Známe ho ve chvíli, kdy naše duše vstupuje do tělíčka ještě nenarozeného či právě se rodícího jedince. Zapomeneme ho ve chvíli, kdy se prvně nadechneme a začneme žít. Překročíme svou řeku zapomnění a čistí a zdánlivě nepoznamenaní vstoupíme do svého dalšího pozemského bytí. Jen někdy v nás zůstane odraz určitého dojmu, který si pak neseme životem a nechápeme jeho původ – mě tak od narození provázel pocit katastrofy, která mě potká, ačkoliv se celý můj život po několik desetiletí odvíjel v klidu, pohodě a radosti, které ničemu podobnému nenasvědčovaly.