Výpovědi z druhého břehu
Docházím na Olšanské hřbitovy, kde se starám o rodinný hrob. V řadě naproti, kde mám já svůj hrob, je jiný hrob, který již před pár lety upoutal mou pozornost. Na mramorové desce je vyryt citát "Všechno je jinak". Za celou dobu, ve které jsem zaznamenala tato slova, jsem se nesetkala s lidmi, kterým hrob patří. Až dnes se mi podařilo zastihnout pána, který se o hrob, na němž je citát, stará. Je mu již 90 let, přesto vypadá svěže a vitálně. Ptala jsem se ho samozřejmě, jak citát vznikl, v čí mysli se zrodil. Odpověděl mi, že v roce 2000 mu zemřel syn a jeho poslední slova byla právě ta, která nechal vyrýt do desky.
To mi asociovalo jeden příběh, který vysílala Česká televize v rámci pořadu Hledání dobré smrti. Tento pořad pojednával o lidech, kteří měli možnost svůj přechod uskutečnit mezi svými blízkými, doma, ve společnosti rodinných příslušníků, ve svém prostředí. Mezi jinými zde byl i příběh jednoho mediálně známého muže upoutaného na lůžko, o kterého se starala do posledních chvil jeho žena. Příběhy lidí byly zachyceny až do samého konce jejich pozemské pouti. Manželka toho muže později vypovídala, že v momentě, kdy vnímala, že už nastal jeho čas, kdy přecházel, byla po celou dobu u něho a snažila se, aby jí neuniklo žádné slovo, které vynesl v tomto téměř mysteriózním stavu. Jeho poslední slova zněla: "Ten zákon pro nás neplatí".
Tato slova mi silně připomněla nápis na pomníku. Je patrné, a také zcela evidentní, že lidé stojící na prahu mezi dvěma světy, již mají možnost vidět věci z odlišné perspektivy, a i když zde na Zemi zanechávají svou tělesnou schránku, která nosila jejich vědomí po vytyčený čas, samotné vědomí člověka poté vidí a dotýká se již jiných rozměrů a rovin další existence.