Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 10

Nikdy nesmíme pomyslet na sebevraždu. Tento čin způsobí jen ztrátu příležitosti k dalšímu vývoji tady na Zemi. A navíc při pohledu zpět na tyto ztracené šance bychom cítili mnoho bolesti a smutku. Je důležité mít na mysli, že Bůh je soudcem každé duše a zvažuje ná­ročnost jejích zkoušek. Hledejme naději, aspoň jednu kladnou činnost, a můžeme zahlédnout záblesk světla, které nám předtím scházelo. Zoufalství nikdy není oprávněné, protože je nikdy nepotřebujeme. Jsme tu, abychom se učili, abychom experimentovali, abychom se mýlili. Nemusíme se přísně soudit; stačí jít životem krok za krokem, nestarat se o to, co si o nás lidé mys­lí, nepoměřovat se jejich metrem. Máme si odpouštět a být vděční za zážitky, které nám pomáhají ve vývoji. Naše nejbolestivější změny se jednoho dne ukáží být naším největším učitelem.

 

Každé tvoření začíná myšlenkou. To platí i pro náš hřích, vinu, zoufalství, naději i lásku. Všechno uzdravo­vání vychází z nás. Všechno utrpení pochází z nás. Mů­žeme vytvořit spirálu z vlastního zoufalství, trampolí­nu ze štěstí a dosažených cílů. Naše myšlenky mají úžasnou sílu.

 

Jsme jako hemžící se děti, jež se zkoušejí naučit, jak použít vlastní sily. Těmto mocným silám vládnou záko­ny, které nás ochraňují před námi samými. Ale jak do­spíváme a hledáme to kladné kolem nás, budou nám i tyto zákony vyjeveny. Bude nám dáno vše, co jsme připraveni přijmout.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA