Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 14

Paměť se mi otevřela hlouběji než dosud a dosáhla jsem až za stvoření Země do pradávné věčnosti. Vzpo­mněla jsem si, že Bůh vytvořil mnohé světy, galaxie a říše přesahující naše chápání. Chtěla jsem je vidět. Jak­mile mě to napadlo, myšlenky mi poskytly sílu a vy­táhly mě ze zahrady. Tentokrát mě provázely jiné dvě bytosti. Naše duchovní těla odplouvala od mých přátel do temnoty vesmíru.

 

Zvýšili jsme svou rychlost, let mě rozjařoval. Mohla jsem dělat, cokoli jsem chtěla, jít, kamkoli jsem toužila, pohybovat se rychle - neuvěřitelně rychle - nebo se loudat. Takovou svobodu jsem milovala. Vstoupila jsem do rozlehlého vesmíru, abych objevila, že není pustý, ale plný lásky a světla - hmatatelné přítomnosti božího ducha. Slyšela jsem v dálce měkké, příjemné zvuky, uklidňující a naplňující mě štěstím. Jednalo se vlastně jen o tón, podobný jedné notě, ale byl všestranný a naplňoval celý prostor okolo mne. Následoval další tón v jiné poloze a za okamžik jsem si všimla jakési melo­die. Nesmírná kosmická píseň mě konejšila a uklidňo­vala. Její jemné vibrace na mě působily a měly v sobě léčivou moc. Vše, čeho se tyto tóny dotkly, se díky je­jich účinku vyléčí; byly jako duchovní pozdrav, vyjád­ření lásky, která zahojí poraněnou duši. Moji průvodci mi vysvětlili, že ne všechny tóny léčí. Některé v nás vy­tvářejí záporné citové odezvy. Když jsem žila na Zemi, Satan využíval těchto záporných tónů v hudbě a vlast­ně tak ve mně vyvolával vznik nemocí duše i těla.

 

Některé podrobnosti událostí, které následovaly, mi z paměti zmizely, ale mnohé dojmy zůstaly. Zdálo se mi, že jsem pryč týdny, dokonce měsíce a navštěvuji všechny boží výtvory. Během cesty jsem stále vnímala uklidňující přítomnost Hospodinovy lásky Cítila jsem, že jsem „zpátky“ ve svém rodném prostředí a dělám věci sobě přirozené. Cestovala jsem do mnoha jiných světů, vypadajících jako Země, ale mnohem nádherněj­ších, a ve všech žili milující inteligentní lidé. Všichni jsme Božími dětmi, a on pro nás vyplnil nezměrný Ves­mír. Překonala jsem úžasné vzdálenosti, viděla hvězdy, které nelze ze Země spatřit. Cestovala jsem ke galaxiím snadno, téměř okamžitou rychlostí, navštěvovala světy a setkávala se s dalšími dětmi našeho Pána, našimi du­chovními bratry a sestrami. Všechno jsem si pamatova­la a znovu si to uvědomovala. Vždyť jsem v těchto mís­tech kdysi již byla.

 

Mnohem později, po návratu do svého smrtelného tě­la, jsem se cítila podvedená, protože jsem si nedokáza­la vzpomenout na podrobnosti tohoto zážitku. Ovšem po nějaké době mi došlo, že jsem toto zapomnění po­třebovala pro své blaho. Kdybych si pamatovala ty nád­herné a dokonalé světy, které jsem navštívila, byla bych neustále znechucená a zmařila bych poslání, jež mi Bůh dal. Mé pocity, že jsem byla obelhaná, ve mně nakonec vyvolaly posvátnou úctu a hlubokou vděčnost za tuto zkušenost. Bůh mi nemusel ukázat další světy a nemu­sel mi dovolit, abych si něco pamatovala. Díky svému milosrdenství mi stejně dal mnoho; spatřila jsem světy, které naše nejvýkonnější dalekohledy nikdy neuvidí, a poznala jsem lásku, jaká existuje pouze tam.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA