Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 16

Příchod na Zemi je podobný výběru vysoké školy a volbě studijního zaměření. Každý z nás dosáhl různé úrovně duchovního vývoje a přicházíme sem ve stavu, který nejlépe vyhovuje našim duchovním potřebám. V okamžiku, kdy soudíme druhé za jejich chyby nebo nedostatky, ukazujeme podobné nedostatky u sebe. Ne­máme dostatečné znalosti, abychom tady mohli lidi správně soudit.

 

Jako pro ilustraci tohoto principu se nebesa otevřela a já zase uviděla zeměkouli. Tentokrát si moje oči vy­braly roh ulice ve velkém městě. Na chodníku nedale­ko domu ležel muž, opilý do němoty Jeden z mých prů­vodců se zeptal: „Co vidíš?“

 

„Proč?  Válí se tam nějaký opilý pobuda,“ odpovědě­la jsem a nechápala jsem, proč se na to mám dívat. Mí průvodci začali být rozčilení. „Teď ti ukážeme, kdo to opravdu je,“ slíbili mi.

 

Duše toho alkoholika se ke mně blížila a já jsem spatřila úžasného muže plného světla. Vyzařovala z něj láska a došlo mi, jak velmi ho v nebi obdivují. Tento skvostný tvor sestoupil na Zem jako učitel, aby

pomohl svému příteli, se kterým byl duchovně spo­jen.

 

Jeho přítel byl významným právníkem a měl kance­lář pár bloků od toho rohu. Ačkoli teď opilec neměl nej­menší tušení o dohodě se svým přítelem, jeho posláním bylo připomínat mu potřeby ostatních. Pochopila jsem, že ten právník je sice od přírody soucitný, ale když uvi­dí toho opilce, podnítí ho to k větší aktivitě ve prospěch těch, kteří potřebují jeho prostředky. Až se setkají, práv­ník pozná duši toho pijana - muže v muži - a udělá mnoho dobrého. Tady se nikdy nedozví, že se domlu­vili a rozdělili si role, ale své poslání rozhodně splní. Alkoholik obětuje svůj pozemský život pro blaho ostat­ních. Jeho rozvoj bude pokračovat a další věci, které bude potřebovat pro další postup, dostane později.

 

Vzpomněla jsem si, že jsem se také potkala s lidmi, kteří se mi zdáli povědomí. Už při prvním setkání mi byli blízcí a známí, ale nevěděla jsem proč. Teď už vím, že mi byli záměrně posláni do cesty a vždycky pro mě byli jedineční.

 

Můj doprovod znovu promluvil a vytrhl mě z mých myšlenek. Prohlásili, že nemám nikdy nikoho soudit, neboť nemám dost ryzích znalostí. Lidé procházející ko­lem opilce na rohu neznali jeho vznešeného ducha a po­suzovali ho podle zevnějšku. Také jsem se tím provini­la, protože jsem v duchu soudila lidi podle jejich bo­hatství a vzhledu. Teď jsem viděla, jak jsem byla ne­spravedlivá, protože jsem neměla ponětí, jaký je jejich život, natož to ještě podstatnější - jaká je jejich duše.

 

Napadlo mě: Mějte chudé stále na paměti a kdykoli můžete, udělejte něco pro jejich dobro. Ale hned mě za­čaly trápit pochybnosti. Proč musíme mít mezi sebou chudáky?  Proč nemůže Pán všechno zařídit?  Proč pros­tě nepřiměje právníka, aby se s ostatními o své peníze rozdělil ?  Průvodci přerušili mé myšlenky a řekli: „Jsou to andělé, kteří chodí mezi vámi, aniž o nich víte.“

 

To mě zmátlo. Průvodci mi tedy pomáhali porozu­mět. Všichni máme potřeby, nejen chudí. A všichni jsme v duchovním světě slíbili, že si navzájem budeme po­máhat. Ale dohody uzavřené tak dávno příliš nedo­držujeme. Proto k nám Pán posílá anděly, aby nás po­strčili a pomohli nám dostát svým závazkům. Nechce nás nutit, ale může nám připomínat. Nevíme, kdo jsou ty bytosti - vypadají jako obyčejní lidé - ale jsou s ná­mi mnohem častěji, než si myslíme.

 

Nezdálo se mi, že by mě kárali, ale věděla jsem, jak hrozně jsem nepochopila a podcenila boží pomoc lidem. Poskytuje nám všechnu pomoc, kterou může, aniž za­sahuje do našeho osobního poslání a svobodné vůle. Musíme chtít pomáhat si navzájem. Musíme být ochot­ní vidět, že chudí jsou stejně hodni naší úcty jako bo­hatí. Musíme mít dobrou vůli a přijímat všechny ostat­ní, dokonce i ty, kteří se od nás liší. Všichni stojí za na­ši lásku a laskavost. Nemáme právo být netolerantní, nahněvaní nebo „otrávení“. Nemáme právo dívat se na jiné „spatra“ nebo je ve svých srdcích zavrhovat. Jedi­né, co si můžeme vzít s sebou z tohoto světa, je dobro, které jsme poskytli druhým.

 

Viděla jsem, že všechny naše dobré činy a laskavá slova se nám po smrti stokrát vrátí jako požehnání. Sí­lu najdeme ve vlastní dobročinnosti.

 

Můj doprovod i já jsme na chvilku zmlkli. Opilec mi zmizel z očí. Moje duše překypovala pochopením a lás­kou. Ach, kdybych jen dokázala pomoci druhým tak jako ten pijan svému příteli! Kéž bych se stala požeh­náním pro ostatní!  Mou duší zněla ozvěna slov: Sílu na­jdeme ve vlastní dobročinnosti.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA