Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 8

Stále jsem setrvávala u Hospodina a hřála se v jeho světle. Neměla jsem pocit, že jsem na určitém místě, ne­vnímala jsem žádný prostor kolem ani další bytosti.

 

Proud otázek a odpovědí dál pokračoval. Náš dialog se vlastně zrychloval a rozšiřoval, až se zdálo, že jsme probrali všechny stránky existence. V duchu jsem se vrátila k zákonům, které zde platí. Začaly do mě prou­dit boží znalosti a cítila jsem Pánovu radost z toho, že se se mnou o ně může podělit.

 

Existují mnohé zákony - duchovní, fyzické a všeobec­né. O mnohých z nich jsem měla pouze matné tušení. Všechny zákony byly vytvořeny, aby splnily svůj účel, a doplňují se navzájem. Když je poznáme a naučíme se, jak využívat jejich kladné a záporné síly, získáme moc překračující hranice našeho chápání. Pokud kterýkoli z nich porušíme, postupujeme proti přirozeným příka­zům, hřešíme.

 

Vše stvořila duchovní síla. Každou drobnost, každou částici obdařila vlastní inteligencí, duchem a životem. A tedy i schopností prožívat radost. Každý element je nezávislý a koná sám za sebe, odpovídá se zákonům a silám kolem sebe. Když k nim promluví Bůh, odpo­vídají a těší je, že ho mohou poslouchat. Prostřednic­tvím přírodních sil a zákonů stvoření vytvořil Hospo­din Zemi.

 

Když budeme žít v pravdě těchto zákonů, budeme opětovně požehnáni a získáme další vědomosti. Ale po­rušení zákonů, „hřešení“ nás oslabí a může zničit vše, čeho jsme do té doby dosáhli.

 

Pokud jde o hřích, platí příčina a následek. Díky své činnosti si vytváříme řadu vlastních trestů. Pokud na­příklad znečišťujeme životní prostředí, pácháme „hřích“ proti Zemi. Potom sklízíme přirozené následky poruše­ní zákona života. Můžeme tělesně zeslábnout nebo ze­mřít, můžeme totéž způsobit i druhým. Existují také prohřešky vůči tělu, kupříkladu přejídání, nedostatečná výživa, málo tělesného pohybu, zneužívání drog (to jsou všechny látky, které nejsou v souladu s uspořádá­ním našeho těla) a ostatní činnosti znehodnocující tělo. Žádný z těchto „hříchů“ není horší než druhý. Jsme za svá těla odpovědní.

 

Každý duch vlastní své tělo. Jsme smrtelní, ale NÁŠ DUCH je musí kontrolovat, ovládat chutě a vášně. Vše z duchovní sféry se projevuje na těle, které se snaží při­mět ducha, aby přestoupil pravidla. Duch v nás se roz­hoduje a vládne. Abychom se stali tak dokonalí, jak jen může smrtelná bytost být, potřebujeme dosáhnout har­monie mysli, těla a ducha. Abychom v duchovním svě­tě docílili bezchybnosti, musíme k této souhře přidat lásku, jakou byl nadán Ježíš, a smysl pro spravedlnost.

 

Chtěla jsem výskat radostí, když jsem to pochopila. Rozuměla jsem tomu a Ježíš věděl, že jsem se naučila všemu, co mi ukázal. Znovu otevřel mé duchovní oči a spatřila jsem mnohé vesmíry, které stvořil a v nichž ovládá každou jednotlivost. Vládne zákonům, energii i hmotě. V našem světě působí DOBRÁ i ŠPATNÁ ENERGIE a obě jsou podstatné pro stvoření a růst. Tyto síly mají VLASTNÍ INTELIGENCI a řídí se NAŠÍ VŮLÍ. Jsou to ochotní slu­žebníci. Ovšem Bůh nad nimi má absolutní moc. Klad­ná energie je v podstatě přesně tím, za co ji považuje­me: světlo, dobrota, laskavost, láska, trpělivost, dobro­činnost, naděje a další. A zápornou energii představují; temnota, strach (nejmocnější Satanův nástroj), nenávist, nelaskavost, netolerantnost, sobectví, beznaděj, zbabě­lost a podobně.

 

Kladná a záporná energie působí proti sobě. Pokud si je vezmeme za své, stanou se našimi sluhy. Kladná přitahuje kladné a záporná záporné. Světlo je lákáno světlem, temnota miluje temnotu. Když se navíc nabi­jeme kladně nebo záporně, začneme se spojovat se stej­ně orientovanými bytostmi, jako jsme sami. Ale MY SI VOLÍME, JACÍ BUDEME. Jednoduše, pokud myslíme a mluvíme pozitivně, přitahujeme kladnou energii. To je příklad. Viděla jsem, že lidi obklopuje různá ener­gie, že jejich slova vlastně ovlivňují silové pole kolem nich. Právě slova - chvění ve vzduchu - přitahují jeden nebo druhý druh energie. Lidské touhy účinkují stej­ně. V myšlenkách je síla. Vytváříme tak své okolí. Fy­zicky to trvá jistý časový úsek, ale duchovně vše pro­bíhá okamžik. Pokud pochopíme sílu svých myšlenek, budeme si je lépe hlídat. Když porozumíme strašlivé síle svých slov, budeme dávat PŘEDNOST TICHU. Myšlen­kami a slovy tvoříme svoji sílu nebo slabost. Naše nedostatky a štěstí začínají v našem srdci. Vždycky můžeme nahradit záporné kladným.

 

Protože myšlenky mohou tuto vnitřní energii ovliv­nit, jsou zdrojem stvoření. Každá tvůrčí práce začíná v srdci. První musí být myšlenka. Schopní lidé dokážou využít vlastní představivosti k vytváření nových věcí. Ať už nádherných nebo strašlivých. Někteří z nás při­cházejí na Zem se silně rozvinutou představivostí. Mno­zí ji ovšem zneužijí a využívají negativní energii k vy­tváření nebezpečných věcí. Ty a slova dokáží ničit. Jiní směrují představivost pozitivně ke zlepšení podmínek pro ostatní. Ti opravdu tvoří štěstí a jsou požehnáni. Ve výtvorech mysli je doslovně síla. Myšlenky jsou činy.

 

Pochopila jsem, že život žijeme nejplněji v předsta­vách, že ironicky je představivost klíčem ke skutečnos­ti, To bych nikdy nepředpokládala. Jsme sem posláni, abychom žili plně a bohatě a našli štěstí ve vlastní tvo­řivosti. Ať už jsou to myšlenky nebo věci, city či zku­šenosti. Máme si vytvořit vlastní život, procvičovat schopnosti a zažít jak neúspěch, tak úspěch. Jsme na­dáni svobodnou vůlí, abychom rozšířili a zvelebili svou existenci.

 

LÁSKA JE TO NEJVYŠŠÍ, MUSÍ VLÁDNOUT. Láska vždy ovlá­dá ducha, a toho je třeba posilovat, aby vedl mysl a tě­lo. Přirozený příkaz lásky nacházíme všude. Především musíme MILOVAT STVOŘITELE. To je ten nejvyšší cit, jakého jsme schopni (ačkoli to nemusíme vědět, dokud se s Ním nesetkáme). Je nevyhnutelné, abychom MĚLI RÁ­DI SAMI SEBE. Bez pocitu lásky k sobě by láska, kterou vrátíme k druhým, byla pouhou náhražkou. Když spat­říme světlo Krista v sobě, spatříme je i v druhých a nebudeme schopni nemilovat část Boha v nich.

 

Obklopená absolutní láskou Spasitele jsem vzpomína­la, jak jsem se ho jako dítě bála, a tak jsem se mu vlast­ně vzdalovala. Když jsem si myslela, že mě nemá rád, upírala jsem mu svou lásku. On se nikdy nepohybuje. Je jako Slunce v naší Galaxii. Tak jsem kolem něho krou­žila, někdy blíž a jindy dál. Ovšem jeho láska nikdy ne­ochabla.

 

Jistí lidé mi v tomto vzdalování pomáhali, ale necíti­la jsem vůči nim hořkost, ani jsem je neodsuzovala. Mu­ži a ženy, kteří nade mnou měli moc, se modlili k zá­porným silám a učili lásce k Bohu pomocí strachu. Vy­tknuli si kladné cíle, ale používali záporné nástroje. Kvůli svým obavám užívali hrůzu i k ovládání dru­hých. Dali slabším na srozuměnou, že budou věřit v Boha, budou se Boha bát - nebo půjdou do pekla. To mi bránilo Hospodina opravdu milovat. Strach je opa­kem lásky a Satanovým nejlepším pomocníkem. Dokud jsem se Boha bála, nemohla jsme ho opravdu milovat, nedokázala jsem čistou láskou milovat samu sebe ani druhé. Zákon lásky byl porušen.

 

Kristus se na mě stále usmíval. Těšila ho moje radost z učení a moje rozrušení z toho, co jsem zažívala.

 

Teď už vím, že Bůh existuje. Již nevěřím jen ve ves­mírnou sílu, protože jsem se setkala s tím, kdo je za tou silou. Viděla jsem milující bytost, která vytvořila vesmír a dala mu veškeré vědění. Vládne tomuto poznání a kontroluje jeho sílu. Naprosto jsem chápala, že Bůh chce, abychom se stali takovými, jaký je on sám, že nám dal božské vlastnosti jako schopnost lásky. Vlastně nás chce motivovat vidinou nebe a pokud věříme ve vlastní schopnosti, můžeme něco udělat.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

děkuji

(dáša, 28. 2. 2011 21:55)


Z celého srdce vám za tento vzkaz děkuji.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA