Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přišel k nám život z vesmíru anebo od Boha?

Jsme doopravdy jediní?

Jakmile se zamyslíme hlouběji, čemu vlastně vděčíme za zdejší život, musíme neprodleně dojít k přesvědčení, že zrod vědomého bytí, není výsledkem ledajaké náhody, ale spíše zásahem vyšší inteligentní moci, o které nemá člověk ani té nejmenší potuchy. I kdybychom připustili, že k tomuto vzniku přispěla nevyzpytatelná náhoda (jedině náhoda prý vysvětluje počátek zdejšího života, takové je stanovisko současné vědy) přesto nelze tuto teorii se stejnou intencí aplikovat, na planety mimo naší sluneční soustavu. Někdo může sice namítnout, že zázrak života, známe jen z naší planetární domoviny, proto s nepozemským životem, nemůžeme obstojně argumentovat. Jenomže se stále více ukazuje, že počet planet podobajících se té naší, je natolik obrovský, abychom jednomyslně zamítli mimozemský život, kdekoliv jinde ve vesmíru! Ačkoliv lidstvo nemá prozatím přesvědčivé důkazy, o životě na jiných planetách, bylo by přinejmenším pošetilé si myslet, že výskyt tohoto divu (života) se nalézá jen na naší planetě. Nepochybuji o tom, že v budoucnosti dospějeme ke kýžené pravdě, a společně s dosud nepoznanými mimozemskými bratry, započneme hledat tvůrce tohoto fantastického vesmírného světa.

Bůh a Vesmír

Universum čítá cca na 70 000 000 000 000 000 000 000 hvězd, to je nepředstavitelné množství energeticky výkonných objektů, které se vymykají běžnému lidskému chápání, neboť jde o velkolepé dílo, jenž si zasluhuje přívlastek – Boží výtvor! Na život lze proto nazírat jako na Stvořitelův akt, který je nepochybným důkazem jeho věčné a trvalé existence. Z tohoto důvodu se nebojím srovnat nekonečnost vesmíru, s neomezenou existencí Boha všemohoucího. Racionalita by nám neměla v tomto ohledu zaslepit oči, konečně si připusťme, že se vše nedá vysvětlit vědou, jak vesmír, tak i pozemský život! Tam někde v nedohlednu, v neprobádaných dálavách tajemného všehomíra, vznikl pravděpodobně život, který se prostřednictvím asteroidů, komet, z prachu hvězd, šířil skrze tímto nepochopitelným prostorem. Domnívám se, že v každé sluneční soustavě nalezneme jednobuněčné či mnohobuněčné formy života, neboť v tomto směru jde o naplánovaný záměr, tedy rozšiřovat zárodky života do všech koutů a zákoutí stvořeného universa. Celý tento nebeský projekt je vzájemně mezi sebou propojen, tvoří soulad s tímto nadpřirozeným konstruktérem a jeho vědomím, společně ze všemi tvory tento kompaktní celek obývající.

Expanze života...

Ačkoliv to bude znít jakkoliv neuvěřitelně, Stvořitelem se může stát prakticky kdekdo, i když na jiné úrovni bytí. Například takový pěstitel žampiónů, zvětšuje taktéž územní plochu, pokud chce docílit větší sklizně těchto chutných hub. Na tomto příkladu je zřetelně vidět, že plocha u žampiónů a prostor v hierarchii vesmíru, hrají absolutně stejnou roli v expanzi, ať už se jedná o pěstební či kosmickou rozlohu. Zvětšování vesmíru, anebo jeho věčná ustálenost, má své logické důvody, to i navzdory našemu nepochopení. Podobně je tomu s expanzí života v rámci kosmického prostředí, kde komety a meteority, z tohoto pohledu, vykonávají pomyslnou práci secího stroje. Proč by to nemohlo takhle fungovat, o to víc, když vědci z NASA něco takového připouštějí! Na této teoretické rovině, můžeme vysvětlit mnohé záhady, které bezprostředně souvisí s tajemstvím vesmíru, ale také života.

Je v tomto kontextu Bůh snad pěstitel? Přijde někdy čas jeho sklizně? Na tyto otázky nelze jednoznačně odpovědět, přesto není vyloučené, že každý tvůrce, a to buď přímo či nepřímo, vyhodnocuje plody své usilovné práce. Ohledně života se domnívám, že tento duchem zhmotněný dar, vznikl a stále ještě vzniká v kosmické líhni, ve které se rodí embrya života, jež jsou po sléze formou světelné energie vymršťována do všech možných galaxií, včetně naší Mléčné dráhy. V této tzv. kosmické líhni se kromě embryí, ještě rodí subatomární materiál, nezbytný k vzniku nových sluncí a planet, čili těch stavebních elementů uplatňujících se v tomto universu. Tahle výrobna, pokud ovšem existuje, musí být ovládána vysoce inteligentní bytostí, anebo rozumovým nehmotným vědomím, které je příčinou veškerého jsoucna.

Možná není vesmír nafukující se bublinou!

V nedávné minulosti ještě převládal názor, že je kosmos statický, čili neměnný a věčný. Teprve objev astronoma Edwina Hubbleho, který s pomocí takzvaného rudého posuvu zjistil, že se galaxie od sebe navzájem vzdalují, což podle této teorie znamená, že se vesmír ve své velikosti trvale rozpíná. Zároveň s touto teorií vznikl nový kosmologický model, který je prezentován jako takzvaný – Velký třesk! S tímto názorem nechci nikterak polemizovat, ale při svých úvahách s předešlou teorií o kosmické líhni, jsem narazil na trochu odlišnější vysvětlení, které nerezonuje s názorem o Velkém třesku a rozpínavosti nekonečného vesmíru. Kdo se zajímá o kosmos, musel se dovtípit, že ještě větší záhadou, nežli je samotný vesmír, je jeho neohraničený prostor, ve kterém dochází podle Hubbleho zákona k jeho rozpínání. Rozměr je skutečně stěžejním bodem celé této hádanky o universu! Jednoduchý příklad nám však tuto nejasnost může ozřejmit, proto vzpomeňme na pěstitele žampionů. Pěstební plocha sama od sebe je vždy neměnná, tu dokáže zvětšit pouze pěstitel, zatímco velikost vesmíru může měnit výhradně jeho Stvořitel.

Pokud se domníváte, že se universum zvětšuje kvůli rudému posuvu, tak věřte, že lze tento efekt vysvětlit i jinak. Každý ví, že nezralé ovoce během svého zrání mění svou hmotnost a barvu. Tento účinek vyvolává neúprosný proces stárnutí, který má na svědomí jakostní proměnu nejen u ovoce. Co z toho plyne? Pokud stárne ovoce, ale i ostatní hmota podřízená tomuto vývoji, dochází poté k těmto vizuálním proměnám (stárnutí) také ve vesmírných obzorech. Všeobecně uznávaný rudý posuv, o který se opírá současná astronomie, je tak nejspíš obrazem stárnoucího vesmíru, nikoliv důkazem jeho rozpínavosti! Kosmos se skutečně mění, ale svou barvou, ne však jak astronomie vysvětluje rudým posuvem, který je podle mého názoru pouhým optickým klamem, neboť vesmír je odpočátku svého zrodu konstantní. Jak tohle vše souvisí se vznikem života...?

Záměr není náhoda!

Společně s universem se transformuje člověk, evoluce jej mění jednak fyzicky, ale i mentálně, a to v souladu s tímto přednastaveným schématem, který pochází tam odněkud z nebeských sfér. Život k nám nepochybně přišel z vesmíru, dříve či později k tomuto názoru dospějí všichni lidé a pochopí, že byl vytvořen kvůli nějakému účelu. Tato civilizace jednou také prozří, že Tvůrce není jen vymyšlená bytost, ale reálná entita s absolutními atributy jedinečnosti. Někdo tuto jmenovitou entitu nazývá Bohem, jiný zas Stvořitelem, to podstatné ale zůstává, máme co dočinění s tvůrcem nepochopeného života. Asteroidy, či jiné vesmírné objekty, sem patrně zavlekly zárodky života, a to z těch neznámých míst, kde byl vytvořen, proto nevylučuji, že objev amerických vědců bude zanedlouho popřen, případně jinak interpretován, abychom nedošli k závěru a přesvědčení, že vznik života není výsledkem náhody v hlubokém oceánu, nýbrž promyšleným záměrem vyšší moci, která řídí a ovládá to, co my nazýváme Vesmírem!

Pochopením tohoto kosmického řádu, naší civilizaci přibližuje k podstatě samotného Boha, který jak předpokládám, očekává náš vzestup do jeho mimokosmického domu. Tento článek bych nakonec ukončil tímto citátem: „Ze života se nikdo nedostane živý!

 Jakmile se zamyslíme hlouběji, čemu vlastně vděčíme za zdejší život, musíme neprodleně dojít k přesvědčení, že zrod vědomého bytí, není výsledkem ledajaké náhody, ale spíše zásahem vyšší inteligentní moci, o které nemá člověk ani té nejmenší potuchy. I kdybychom připustili, že k tomuto vzniku přispěla nevyzpytatelná náhoda (jedině náhoda prý vysvětluje počátek zdejšího života, takové je stanovisko současné vědy) přesto nelze tuto teorii se stejnou intencí aplikovat, na planety mimo naší sluneční soustavu. Někdo může sice namítnout, že zázrak života, známe jen z naší planetární domoviny, proto s nepozemským životem, nemůžeme obstojně argumentovat. Jenomže se stále více ukazuje, že počet planet podobajících se té naší, je natolik obrovský, abychom jednomyslně zamítli mimozemský život, kdekoliv jinde ve vesmíru! Ačkoliv lidstvo nemá prozatím přesvědčivé důkazy, o životě na jiných planetách, bylo by přinejmenším pošetilé si myslet, že výskyt tohoto divu (života) se nalézá jen na naší planetě. Nepochybuji o tom, že v budoucnosti dospějeme ke kýžené pravdě, a společně s dosud nepoznanými mimozemskými bratry, započneme hledat tvůrce tohoto fantastického vesmírného světa.

Bůh a Vesmír

Universum čítá cca na 70 000 000 000 000 000 000 000 hvězd, to je nepředstavitelné množství energeticky výkonných objektů, které se vymykají běžnému lidskému chápání, neboť jde o velkolepé dílo, jenž si zasluhuje přívlastek – Boží výtvor! Na život lze proto nazírat jako na Stvořitelův akt, který je nepochybným důkazem jeho věčné a trvalé existence. Z tohoto důvodu se nebojím srovnat nekonečnost vesmíru, s neomezenou existencí Boha všemohoucího. Racionalita by nám neměla v tomto ohledu zaslepit oči, konečně si připusťme, že se vše nedá vysvětlit vědou, jak vesmír, tak i pozemský život! Tam někde v nedohlednu, v neprobádaných dálavách tajemného všehomíra, vznikl pravděpodobně život, který se prostřednictvím asteroidů, komet, z prachu hvězd, šířil skrze tímto nepochopitelným prostorem. Domnívám se, že v každé sluneční soustavě nalezneme jednobuněčné či mnohobuněčné formy života, neboť v tomto směru jde o naplánovaný záměr, tedy rozšiřovat zárodky života do všech koutů a zákoutí stvořeného universa. Celý tento nebeský projekt je vzájemně mezi sebou propojen, tvoří soulad s tímto nadpřirozeným konstruktérem a jeho vědomím, společně ze všemi tvory tento kompaktní celek obývající.

Expanze života...

Ačkoliv to bude znít jakkoliv neuvěřitelně, Stvořitelem se může stát prakticky kdekdo, i když na jiné úrovni bytí. Například takový pěstitel žampiónů, zvětšuje taktéž územní plochu, pokud chce docílit větší sklizně těchto chutných hub. Na tomto příkladu je zřetelně vidět, že plocha u žampiónů a prostor v hierarchii vesmíru, hrají absolutně stejnou roli v expanzi, ať už se jedná o pěstební či kosmickou rozlohu. Zvětšování vesmíru, anebo jeho věčná ustálenost, má své logické důvody, to i navzdory našemu nepochopení. Podobně je tomu s expanzí života v rámci kosmického prostředí, kde komety a meteority, z tohoto pohledu, vykonávají pomyslnou práci secího stroje. Proč by to nemohlo takhle fungovat, o to víc, když vědci z NASA něco takového připouštějí! Na této teoretické rovině, můžeme vysvětlit mnohé záhady, které bezprostředně souvisí s tajemstvím vesmíru, ale také života.

Je v tomto kontextu Bůh snad pěstitel? Přijde někdy čas jeho sklizně? Na tyto otázky nelze jednoznačně odpovědět, přesto není vyloučené, že každý tvůrce, a to buď přímo či nepřímo, vyhodnocuje plody své usilovné práce. Ohledně života se domnívám, že tento duchem zhmotněný dar, vznikl a stále ještě vzniká v kosmické líhni, ve které se rodí embrya života, jež jsou po sléze formou světelné energie vymršťována do všech možných galaxií, včetně naší Mléčné dráhy. V této tzv. kosmické líhni se kromě embryí, ještě rodí subatomární materiál, nezbytný k vzniku nových sluncí a planet, čili těch stavebních elementů uplatňujících se v tomto universu. Tahle výrobna, pokud ovšem existuje, musí být ovládána vysoce inteligentní bytostí, anebo rozumovým nehmotným vědomím, které je příčinou veškerého jsoucna.

Možná není vesmír nafukující se bublinou!

V nedávné minulosti ještě převládal názor, že je kosmos statický, čili neměnný a věčný. Teprve objev astronoma Edwina Hubbleho, který s pomocí takzvaného rudého posuvu zjistil, že se galaxie od sebe navzájem vzdalují, což podle této teorie znamená, že se vesmír ve své velikosti trvale rozpíná. Zároveň s touto teorií vznikl nový kosmologický model, který je prezentován jako takzvaný – Velký třesk! S tímto názorem nechci nikterak polemizovat, ale při svých úvahách s předešlou teorií o kosmické líhni, jsem narazil na trochu odlišnější vysvětlení, které nerezonuje s názorem o Velkém třesku a rozpínavosti nekonečného vesmíru. Kdo se zajímá o kosmos, musel se dovtípit, že ještě větší záhadou, nežli je samotný vesmír, je jeho neohraničený prostor, ve kterém dochází podle Hubbleho zákona k jeho rozpínání. Rozměr je skutečně stěžejním bodem celé této hádanky o universu! Jednoduchý příklad nám však tuto nejasnost může ozřejmit, proto vzpomeňme na pěstitele žampionů. Pěstební plocha sama od sebe je vždy neměnná, tu dokáže zvětšit pouze pěstitel, zatímco velikost vesmíru může měnit výhradně jeho Stvořitel.

Pokud se domníváte, že se universum zvětšuje kvůli rudému posuvu, tak věřte, že lze tento efekt vysvětlit i jinak. Každý ví, že nezralé ovoce během svého zrání mění svou hmotnost a barvu. Tento účinek vyvolává neúprosný proces stárnutí, který má na svědomí jakostní proměnu nejen u ovoce. Co z toho plyne? Pokud stárne ovoce, ale i ostatní hmota podřízená tomuto vývoji, dochází poté k těmto vizuálním proměnám (stárnutí) také ve vesmírných obzorech. Všeobecně uznávaný rudý posuv, o který se opírá současná astronomie, je tak nejspíš obrazem stárnoucího vesmíru, nikoliv důkazem jeho rozpínavosti! Kosmos se skutečně mění, ale svou barvou, ne však jak astronomie vysvětluje rudým posuvem, který je podle mého názoru pouhým optickým klamem, neboť vesmír je odpočátku svého zrodu konstantní. Jak tohle vše souvisí se vznikem života...?

Záměr není náhoda!

Společně s universem se transformuje člověk, evoluce jej mění jednak fyzicky, ale i mentálně, a to v souladu s tímto přednastaveným schématem, který pochází tam odněkud z nebeských sfér. Život k nám nepochybně přišel z vesmíru, dříve či později k tomuto názoru dospějí všichni lidé a pochopí, že byl vytvořen kvůli nějakému účelu. Tato civilizace jednou také prozří, že Tvůrce není jen vymyšlená bytost, ale reálná entita s absolutními atributy jedinečnosti. Někdo tuto jmenovitou entitu nazývá Bohem, jiný zas Stvořitelem, to podstatné ale zůstává, máme co dočinění s tvůrcem nepochopeného života. Asteroidy, či jiné vesmírné objekty, sem patrně zavlekly zárodky života, a to z těch neznámých míst, kde byl vytvořen, proto nevylučuji, že objev amerických vědců bude zanedlouho popřen, případně jinak interpretován, abychom nedošli k závěru a přesvědčení, že vznik života není výsledkem náhody v hlubokém oceánu, nýbrž promyšleným záměrem vyšší moci, která řídí a ovládá to, co my nazýváme Vesmírem!

Pochopením tohoto kosmického řádu, naší civilizaci přibližuje k podstatě samotného Boha, který jak předpokládám, očekává náš vzestup do jeho mimokosmického domu. Tento článek bych nakonec ukončil tímto citátem: Ze života se nikdo nedostane živý!

18.09.2013  Josef Čáp  

zdroj:    http://odrazy-tajemna.wz.cz/Universum.html

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA